Na nalezišti této miniatury jsem byl poprvé v březnu 1978 a pak až v roce 2011 s kolegou Roczekem, který prý přesně ví, kde tyto rostliny poblíž Tuly rostou a pravidelně sem provází své kolegy.
Přesto jsme nenašli ani jednu rostlinu. V roce 1978 bylo Mexiko ještě daleko zaostalejší než dnes. V hotelech vypadával častěji proud, nebyla mnohdy voda na mytí a přenocovaní po celodenním hledání v takovém hotelu bez vody bylo utrpení. Neočekávali jsme, že se nám něco takového stane i v roce 2011. Osmnáct měsíců nezapršelo a ani po dvouhodinovém hledání jsme nenašli jedinou rostlinu. Tak perfektně se zatáhly do půdy. Na podzim roku 2019 navštívil mladý kolega Daniel Beck známé naleziště na křižovatce poblíž Tuly a viděl něco, co nás všechny překvapilo. Současně kvetlo snad tisíc rostlin. Pokud chce člověk vidět agávky (A. agavoides) v květu, musí jet na lokality na podzim, nejlépe v říjnu. Na lokalitě u Tuly viděly tento druh už celé generace kaktusářů a vypadá to, že sběry v minulých desetiletích ani trochu hustotě populace neuškodily. Desítky tisíc semen čekají v půdě na déšť a neustále obnovují celou populaci. Na obrázcích můžete vidět záběry z října 2019, které ohřejí srdce každého milovníka ariokarpusů. V našich sbírkách rostou rostliny ze semen rychle a získávají během let takovou velikost, jakou na nalezišti snad nemohou dosáhnout. V domovině jim dlouhé tuberkule totiž usychají a v půdě zůstává řepovitý kořen s válcovitým tělem s uschlými tuberkulemi. Po delších podzimních deštích se tuberkule rychle obnoví, rostliny zakvetou a koloběh života těchto drobných ariáčků se opakuje.
Ariocarpus agavoides (foto Daniel Beck, Schweinfurt, 2019).
Ariocarpus agavoides (foto Daniel Beck, Schweinfurt).
Lokalita Ariocarpus agavoides, parkoviště.
Lokalita Ariocarpus agavoides.
Ariocarpus agavoides ssp. sanluisensis v kultuře.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.