V první půlce listopadu jsme se vrátili z úspěšné, čtyřtýdenní cesty po Mexiku. Navštívili jsme desítky přírodních stanovišť a viděli jsme tisíce i velmi vzácných a překrásných rostlin.
Snad bude někdy v blízké budoucnosti možnost seznámit velectěné čtenáře tohoto významného e-listu i s některou z navštívených lokalit a s kaktusy na ní rostoucími.
Epithelantha s plody.
Dnes bych se však chtěl jen krátce vrátit k samotnému závěru cesty. Na letišti v Praze, u výdeje zavazadel, na nás čekala skupinka výborně informovaných celníků. Věděli velmi dobře a jmenovitě, kdo a odkud přilétá, i za jakým účelem tam byl. Celá naše skupina byla podrobena důkladné prohlídce všech zavazadel. Tato kontrola byla ze strany zasahujících celníků vedena zcela profesionálně a slušně, i přesto byla po dlouhém letu velmi nepříjemná a obtěžující. Jisté však je, že někde musí existovat individuum, které celníky nebo obecně orgány státní správy o nás a našem návratu podrobně informovalo. Tomuto udavači a duši hrbaté je jistě marné cokoli vysvětlovat! Jistě je pro něj (ní) velkým zklamáním, že u nás – slovy celníků – žádný hledaný, a pilným udavačem zřejmě avizovaný, biologický materiál zadržen nebyl. Jednoduše proto, že jsme žádný nepřeváželi. Mám však stále silnější dojem, a je to smutné, že se vrací doba, kdy takové udavačství a jiné estébácké metody byly jistou konkurenční výhodou nejen při budování kariéry.
Dovedu naprosto pochopit a vžít se do pocitů někoho, kdo v Mexiku či jinde podlehne pokušení, vydloubne si svůj vysněný kaktousek (jednotné číslo!) a tento se pak, zpocený strachy, pokouší v kapse zabalený do kapesníku propašovat domů. To je pro mne milovník kaktusů, kterému přeji úspěch, aby se mohl se svou kytičkou (stále ještě jednotné číslo!!) dlouho těšit ve své sbírce. Naprosto však nechápu pašeráky velkého množství rostlin, pro ně omluva není, ať už pašují rostliny ze sobeckých nebo zištných důvodů. Omluvou, podle mě, není ani špatná nebo přímo neexistující ochrana přírodních stanovišť, ani to, že příslušníci jiných národů kradou a pašují nepoměrně větší množství divokých rostlin, ani nic jiného.
Aktuální nabídka jednoho čínského prodejce na Instagramu. Taková zásilka zcela jistě na letišti neprošla regulérní cestou. (pozn. redakce, zdroj: Instagram).
Zcela jinak vidím situaci s dovozem semen kaktusů a jiných sukulentů. I když, dle zákonů našich i jiných, jde též minimálně o přestupek, je to v některých případech jedna z posledních šancí na prostou záchranu druhu. A těchto případů bude, bohužel, zcela jistě přibývat. Tady bych chtěl, alespoň za sebe, poděkovat všem těm, kteří mají odvahu a provezou k nám větší množství semen. A kteří jsou pak ochotni se o takto získaná semena nebo o semenáčky z nich vypěstované podělit s ostatními. Já tu odvahu nemám, ale díky nim mám i já možnost podílet se, byť jen velmi skromně, na záchraně ohrožených druhů kaktusů. I když se tím podílím na – jaký to paradox – porušování zákonů na ochranu kaktusů. Tito, pohledem zákona pašeráci, dělají pro uchování naděje na přežití některých druhů velice záslužnou práci. Díky a sláva jim!
Ferocactus s plody.
Nezbývá než doufat, že se někdy legislativa změní a kvůli snaze o záchranu kriticky ohrožených rostlin, jejichž přírodní stanoviště jsou nenávratně ničena, nebude nutné porušovat platné zákony. Jen se obávám, že já se toho již nedožiju.
Komentáře
V ČR se rozmáhá stéle více nešvar: ZÁVIST. Jaktože ON zase někam jede, určitě vozí rostliny/zvířata a pořádně se na tom napakuje. No nic, splním svou povinnost, ohlásím to, zavolám či pošlu Email patřičné instituci. A celníci, ČIŽP a další kontroloři? Je mnohem snazší buzerovat cestovatele vracejícího se z Bolívie, u kterého můžete objevit jednu či pár orchidejí než jiného cestujícího z té samé země s půl kilem kokainu, žejo. Ono totiž ta druhá osoba může mít nějaké kumpány čekající venku a pak jde i o zdraví/život. A zásah je bez rizika a za úspěch bude frčka
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.