Prázdniny byly krásné pro školáky, užili si hodně horka. Kaktusy si to taky užívaly, alespoň ve sbírce. Lebedily si hlavně ve stolových sklenících, na plném slunci i na dešti. Jen když už byl v mísách centimetr vody, proti další vodě jsme je přikryli.
Tak se podívejme na tuto Escobaria vivipara var. bisbeeana, jak si to počasí užívá. Její prarodiče rostou v Arizoně, východně od Tucson.
Escobaria vivipara var. bisbeeana PP 939.
V předminulých novinách jsem představil nádheru bělokvětých Echinocereus rubispinus http://www.incact.cz/images/clanky/2019/06/Kveten/DSC00277m.JPG, nyní mi kvete další bělokvětá zajímavost, kultivarThelocactus bicolor. Jak je vidět v pozadí – na nebi ani mráčku.
Thelocactus bicolor cv. bílý květ.
Myslím, že podobný obrázek se jen tak nafotit nepodaří. Jsem na to fakt pyšný, deset květů hezky k sobě přitisklých, to by slušelo i nevěstě. Jako pozadí jsem tentokrát použil žlutohnědou fasádu.
Byl jsem na lokalitě v přírodě dvakrát a myslím, že je jen málo druhů, které by se tak špatně hledaly. Pod keři se snadno zneviditelní, navíc rostou jedna kytka od druhé hodně daleko.
Astrophytum (stejně se mi více líbí původní jméno Digitostigma) caput-medusae.
Další obrázek představuje sukulentní Cyphostemma jutae. Vinaři zbystřete! Jak vidíte, bobulky (plody) docela připomínají hroznové víno. To proto, že s naším vínem, jak ho známe, mají společnou čeleď, Vitaceae.
S dozráváním plody získávají červenou barvu. Tahle rostlina je atraktivní i svým mohutným silným kmínkem se žlutou, odlupující se borkou, a sytě zelenými, tuhými ozdobnými listy. U nás roste nejlépe přes sezónu venku na plném slunci, ranní lehký pokles kolem nuly jí nijak neublíží.
Cyphostemma jutae, Namibia.
Teď zase přeskočíme do Chile.
Tato drobná kytička má jméno Thelocephala (Chileorebutia) aerocarpa. Jméno dostala podle toho, že svůj plod vytlačuje vysoko nad temínko (aero = vzduch, carpus = plod). Viz botanický slovník, který můžete otevřít na horní liště těchto novin.
Úmyslně nechci použít novější zařazení rodu Thelocephala nebo ještě dřívější a přiléhavější, rod Chileorebutia) do rodu Eriosyce, botanici dělají snad vše pro to, aby srozumitelné učinili nesrozumitelným. Dříve jsme dobře věděli, že Eriosyce jsou robustní „ferokaktusy“ Jižní Ameriky, a že Chileorebutia nebo Thelocephala jsou drobné miniaturky, s centimetrovými rozměry.
Nomenklaturní přískoky ovšem nic nemění na tom, že tyhle nádherně a často kvetoucí drobečkové jsou atraktivní pro pěstitele, trpící nedostatkem místa.
Thelocephala aerocarpa.
V minulých číslech jsme se zmínili o zázračném výsevním substrátu jménem akadama (viz ZDE a ZDE), a slíbil jsem, že to zkusím ověřit. Inu, měl jsem tu pytel semen Pediocactus knowltonii, tak jsem je rozpočítal do asi 10 různých směsí. K mému zklamání – nedošel jsem k žádnému poznání. Semena totiž klíčila ve všech směsích, dokonce i na čisté vápencové drti.
Pokud mám ovšem hodnotit vývoj semenáčků, musím říci, že nejlépe prosperují ve směsi supersivního substrátu a drobné pemzy 1:1, následuje pak čistá pemza o granulaci cca 1-4 mm, ostatní směsi trochu zaostávají, ale nijak dramaticky. Rezultát: pokud jsou semena klíčivá a čistá (ošetřená proti plísni) pak za dobrých podmínek – tj. teplo a vlhko – klíčí i na betonovém chodníku. Plísně jsou pro výsevy největší hrozbou, ovšem supresivní substrát i toto nebezpečí dramaticky omezuje.
No, a to je pro zářijové noviny vše, tak zase za měsíc. Se zamykáním sezóny ale naše skleníky nezavíráme, budeme fungovat až do posledního října. Při zamykání je na rostliny 10% sleva, po zamykání je sleva krásných 20%!
A ještě něco mám na srdci. Když jsme vydávali papírový katalog, součástí byla i rubrika Střípky z dopisů. Přátelé kaktusáři nám psali různé humorné příběhy, někdy i veršované, ale i malůvky, často psaly i děti. Tehdy vše na poctivý papír, poctivou tužkou, vše do obálky a oznámkovat…, nyní v době mejlů je to jistě mnohem jednodušší. Zkuste to – nic to nestojí! A na internet se toho vejde…
Uteklo nám to, ale ještě pár týdnů babího léta nás čeká. Užívejme si to, nejen u našich kytiček - Pavel Pavlíček.
