„ tak zase na konci září v Chrudimi...“
Je to neuvěřitelné, ale tuto hlášku můžeme slyšet už 30 let… Tolik let se už totiž koná chrudimská akce Zamykání sezony…, ze které se stala jakási „kaktusářská pouť,
na kterou se sjíždějí už nejen čeští a slovenští kaktusáři, ale i kaktusáři z jiných států Evropy i ze zámoří. V současné době je plno i jiných dalších setkání kaktusářů, ale určitě ne v takovém rozsahu a době trvání. V průběhu roku, ať již na výstavách, zájezdech nebo při návštěvách sbírek je otázkou času, kdy se v hovoru ozve termín: Zamykání…“. Ať už se jedná o získání rostlin, potřeb ale hlavně o setkání kaktusářů, kteří se vidí jen jednou za rok a to právě v Chrudimi. Proto již ve čtvrtek najíždějí hlavně zahraniční návštěvníci, aby si ještě navíc stihli prohlédnout sbírky po republice. A v pátek od rána už najíždějí k Pavlíčkům i domácí, skleníky se začínají zaplňovat, výběr v prodejním skleníku je veliký, prodejna potřeb naplněná až po strop. Po Chrudimi se začínají pohybovat skupinky, které buď už mají, nebo hledají ubytování. Gorkého ulice se začíná plnit auty všech značek, ale pozor – je to jednosměrka! Odpoledne je již vše v plném provozu, stolky obsazeny a občerstvení v plném proudu. K večeru se schází Redakční rada časopisu Kaktusy a následně Výbor SČSPKS. Domlouvá se časopis, aby byl zajímavý, čtivý a získal tak co nejvíce předplatitelů (v tom můžeme pomoci i my všichni), navrhují se jména další adeptů – budoucích Zlatých Albertů…, čtou se zprávy o činnosti a probírá se vše možné, aby SČSPKS fungoval dobře i nadále. Večer se ještě scházejí návštěvníci v některém pohostinském zařízení, aby si pověděli, co se za uplynulý rok událo ve sbírkách i doma. Ale to vše je jen klid před bouří…
Sobota – brzy ráno, do ještě husté tmy, začínají po celé republice svítit okna domů i bytů, obývaných kaktusáři (registrovaných, sympatizantů i těch „divokých“, jak psal K. Čapek). Auta jsou naložena a směr jediný - Chrudim! Nápor prodávajících, ještě za tmy spolehlivě zvládají chrudimští kaktusáři, inu praxe a výcvik… Nekonečné řady stolů se začínají plnit bednami a následně i všemi možnými sukulentními rostlinami. Trochu spěch, nervozita, okouknutí sousedů - jak to mají s cenami – případná úprava na cenovkách J. Ještě kafe, pití, papíry na balení, drobné na vracení a může vše začít… S přicházejícím svítáním se začíná k bývalé Transportě valit dav kaktusářů. Během chvíle je sál plný a začíná útok na stoly. Košíky, krabice, tašky nebo jen igelitky se začínají plnit úlovky. I ti, kteří celou sezonu naříkají, že se do skleníku už nevejde ani kytka, se z předpokládaných diváků stávají kupujícími. „cože, ariák za 25,- Kč?? Dejte mi 4 kousky, to tady přece nenechám… A nějaká literatura o mexických kaktusech by nebyla? Samozřejmě, třeba zpravodaj Aztekia, to je samé Mexiko…“ Akce, na kterou se všichni celý rok těšili, je v plném proudu, dav několikrát rotuje okolo stolů, hladovějící si zajdou na řízek, poledne se už pomalu blíží… Podobně se děje o pár set metrů dále U Pavlíčků - pytle substrátů, antuky, květináčů atd. se stěhuje k novým majitelům. Ti, kteří mají na Chrudim jen jeden den, musí vše stihnout – burzu, Pavlíčků, přednášky a nového Alberta… Ale poledne je už tady a nápor skončil…poslední zájemci ještě prohlížejí stoly, dochází ke slevám, každý chce vézt domů co nejméně rostlin… Davy se následně přelévají na přednášky, v jídelně se rozebírají bleskurychle stoly, trochu s nostalgií odcházejí poslední účastníci… Většina kaktusářů po přednáškách odjíždí a zůstávají ti skalní, pro které ještě Zamykání… neskončilo. Večer je přece kulturní vyžití!! Nasmlouvané pohostinské zařízení je již připraveno a už se začínají objevovat první účastníci. Zprvu se hodnotí, jak se letošní Zamykání… povedlo, co kdo objevil, jak šly obchody a tak. Hudba, trochu zvýšená hladinka alkoholu, první tanečníci a tak je za chvíli nálada báječná a žádný z půlnočních chodců po chrudimském náměstí se snad ani nemůže divit, když slyší z oken hymnu za doprovodu houslí: J. Až dlouho po půlnoci je v Chrudimi klid a všichni vyspávají po náročné sobotě.
Neděle – o něco později než v sobotu se první auta začínají sjíždět opět k Pavlíčkům a kaktusáři se začínají rovnat do fronty na pověstnou česnečku. Více či méně unavení kaktusáři posedávají, mluví spíše tiše a spravují si žaludek i náladu… Ještě zkouknout prořídlý prodejní skleník, v prodejně ještě pro jistotu vzít květináče a přichází loučení… Poděkování rodině Pavlíčků, kteří poskytli skoro na tři dny svou zahradu, skoro i část domu, čas a nervy kaktusářským nájezdníkům, kteří se už definitivně rozjíždějí na všechny strany. Nedělní odjezd z Chrudimi na konci září je takový smutnější, sluníčku je už nízko a každý ještě doufá, že ještě pár dnů by mohly být kaktusy venku, než přijdou první plískanice a následně zazimování sbírek. Ale stejně se to letos vyvedlo - tak zase příští rok, v Chrudimi!!
Tak asi takhle to mohlo být v průběhu těch 30 let. Pokaždé trochu jiné ale podobné, tak už to v životě bývá… Každý rok nás někdo opustí, ale zase přijdou noví, kaktusářství u nás určitě nezahyne. Možná nebude tak masové, ale vždy bude. A k tomu Zamykání sezony… v Chrudimi přispělo velkou měrou. Není to ale jen bezmezné chválení, někdy jsou problémy s ubytováním (ubytovací kapacity nejsou nafukovací) nebo někomu něco nezapadne, ale lidé by určitě nejezdili tolik let někam, kde se jim nelíbí… Když se člověk vrací z takové akce, není ani tak hlavní kolik nových kaktusů si veze domů, ale je mu dobře, protože se zase setkal s kamarády, známými a prožil s nimi pár pěkných dnů. To ale samozřejmě platí i o jiných setkáních, i kaktusář je člověk společenský…
Protože jsem tak trochu tím archivem SČSPKS poznamenaný, tak mi nedá, abych se nepodíval do Nabídkového katalogu zásilkové prodejny CHRUDIMSKÝ KAKTUSÁŘ, Podzim 90, Jaro 91, a úplně na konci najdeme článeček Burza kaktusů. A mimo jiné se zde se dočteme: „Protože jsme zvolili tento pozdnější termín – burzu nazýváme přiléhavě ZAMYKÁNÍ SEZONY a chceme ji opakovat každoročně tak, aby spolu s následnou přednáškou vznikla pěkná tradice“…
Myslím, že toto přání se splnilo měrou vrchovatou a stejně tak si určitě všichni přejeme, aby Zamykání sezony…pokračovalo i nadále, pro začátek minimálně dalších 30 let…
P.S.: A ještě dodatečně si neodpustím jednu prosbu – už jsem o tom již psal dříve, ale stále platí, že hledáme fotografie z prvních ročníků Zamykání sezony…, ať již přímo z burzy, od Pavlíčků, z přednášek atd. Budeme rádi i za zaslaný sken fotografií, ať již na mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. A samozřejmě, i přímé předání na Zamykání sezony 2019…
