Mnoho papíru bylo na tohle téma popsáno. Tentokrát začnu trochu zeširoka.
Pan Hanzelka z Prahy naše noviny pravidelně zásobuje obrázky svých raritních rostlin. Ty si většinou vypiplá ze semínek,
však jistě máte v paměti jeho lapálii s dodávkou semen z americké firmy (následovalo trestní stíhání za pašování chráněných exemplářů, pro pár desítek semen včetně CITES papírů), velmi důležitá kauza v době, kdy naše planeta vymírá, ale mastné tlamy sypou do širých lánů tuny pesticidů a herbicidů, žížalka, která přežije, dostane medajli za statečnost.
Pediocactus sp., (ilustrační foto redakce)
Vraťme se však k těm výsevům. To je taky poučné, hlavně pro nás, možná, že budeme muset ve svých sbírkách zachraňovat i populace, které také uhýbají snahám o výrobu potravin, cementu a dalších komodit. Například takový Sclerocactus polyancistrus. Roste v rovinách až mírných svazích, brzy někdo zjistí, že by se tu dařilo i kukuřici…
Pan Hanzelka píše: Udělal jsem zajímavou zkušenost při výsevech. Mám léta trable s klíčivostí vlastních semen S. polyancistrus. Vysévám je každé 3 měsíce, abych zjistil vliv času od sklizně na klíčivost. Semen mám z roku 2017 velmi mnoho, takže si to mohu dovolit. Do této doby byla klíčivost minimální, cca 1 – 2 klíčenci na dvacet semen.
Před měsícem jsem zkusil výsev do Zeolitu jako obvykle, a druhou porci do Acadamy a třetí do pemzy. Výsledek?
V zeolitu nic, v pemze 2 semenáče a v akadamě to doslova trhá krabičku, vyklíčilo prakticky všecko.
Ilustrační foto, red.
Může to být náhoda, ale vůbec mi to hlava nebere. Třeba to někdo z čtenářů také vyzkouší, možná je to slepá ulička, ale co když…?
Pozn. red.:
Japonská akadama je zemina, která dobře zadržuje vodu. Hodí se pro přípravu směsi na výrobu závěsných kokedam a také se používá pro pěstování bonsají. Zdroj ZDE.
