Hola! Hola! V noci přišlo pět chlápků zjistit, co jsme zač. Říkal jsem to, že je lepší se nahlásit, aby o nás věděli. Jo Martínku, pozdě bycha honit. I čejkám neušlo, že jsme tady a pěkně v noci křičeli. Hodně se ochladilo, ráno jsme měli na stanu led. Nějak moc dýcháte, tvrdil Jirka, náš stan je absolutně suchý. Spacáky a stan jsme přehodili přes fotbalovou branku.
Hezká podívaná na nás pro ptačí rodinku. Žluny se usadily na střeše kulturáku a jen tak na nás civěly. Odjezd! Směrem na La Paz posloucháme rádio. Bolívijské hity? Zařadím to do žánru jemného romantického folku. Už ho vidím. Zasněžený vulkán. To je frajer. A jaký má přehled. Nic mu neuteče a o všem ví. Projíždíme městem El Alto.
To je cambr. Jedno auto za druhým v několika pruzích a stálé troubení. Fungující mikroautobusová doprava, zastaví na požádání každému a kdekoliv. La Paz, ajmarsky Chuqiyapu nebo Chukiyawu, je administrativní město Bolívie, sídlo bolivijské vlády a hlavní město departementu La Paz, které mělo v roce 2006 835167 obyvatel. Oficiálním hlavním městem Bolívie je Sucre.
La Paz leží v kaňonu řeky Choqueyapu pod náhorní plošinou, nacházející se v nadmořské výšce 4000 m. Město bylo založeno v roce 1548 Alonsem de Mendozou v místě indiánského sídliště Chuquiago a původně se jmenovalo Nuestra Señora de La Paz, Naše Paní Míru. Pojmenování připomínalo obnovení míru po vzpouře Gonzala Pizarra a dalších conquistadorů proti Blascu Núñezu Velovi, prvnímu místokráli Peru.
V roce 1825, po rozhodujícím vítězství republikánů nad španělskou armádou v bitvě u Ayacucha, bylo plné jméno města změněno na La Paz de Ayacucho, Ayacuchský Mír.
Roku 1899 se La Paz stal faktickým sídlem bolivijské vlády, přičemž dosavadní Sucre zůstalo oficiálně hlavním městem. Tento přesun odrážel odklon bolivijské ekonomiky od vytěžených stříbrných dolů u Potosí k nalezištím cínu poblíž Orura a následné změny v ekonomické a politické moci mocenských skupin ve státě.
La Paz je nejvýše položené administrativní město světa a disponuje také nejvýše položeným golfovým hřištěm.
Martin se opět stává mým průvodcem.
Nejdřív jdeme do kavárny blízko kláštera. Miluju momenty, kdy si povídáme a vzpomínáme.
Je čas na trh. První široká ulice a nakonec ani nedohlédnu. Řekla bych, že prodejci mají stabilní stánky podél ulice v domech, kde je vidět i zabudovaná lednice. Nechápu, jaký mají systém. Zřejmě jak kdo přijde, tak si zabere kus ulice, rozhodí deku nebo plachtu na zem a vyloží produkty. Systém je zřejmě v tom, jaký sortiment se bude nabízet a v které ulici. Ovoce nebo zeleninu podloží i senem, aby se neobouchala.
Ulice s ovocem, další se zeleninou, další s květinama, další s pečivem, další s kořením, další a další a další.
Fotím, Martin filmuje. Babka po něm mrskla citrón. Škoda, leknul se, vypnul kameru a záznam s akční babkou nemá. Je pravda, že v menších městech jsou trhovkyně vřelejší a čekají na to, že vám ovoce dají ochutnat. Dělají obchod. Holky tady jsou spíš uzavřenější. Klábosí mezi sebou, ale vy je nějak moc nezajímáte, pokud je nějak nedoženete k něčemu, co se jim nelíbí. Pak po vás něco mrsknou.
Obchodů s oblečením jsou mraky. Hledám něco zvláštního. Šála s motivy lamy, ale je z netradičně měkkého materiálu a nechápu, jak ji tkali, jelikož nemá rub ani líc. Jen dva líce. Martin si pořídil kecky.
Kde Martin nebyl, je trh čarodějnic. Jako správná bruja musím tam.
Trh je profláknutý mezi cizinci. U každého stánku dominujou lamí sušená embrya. Opět se nechci mýlit a vykládat špatně odpovědi jedné ženy na mé otázky. Rozuměla jsem, že i u lam dochází k potratům. Embrya usuší a mají být symbolem štěstí pro toho, kdo staví dům.
Sušené žáby jsou čistě pro pány jako u nás modrá pilulka. Skončili jsme v obchodě se stříbrem, kde Martin konečně našel velký sortiment obětních nožů. Já jsem se zamilovala do podobizny boha měsíce. Nejsem moc na šperky, ale originální šperk se symbolikou je tak trochu něco jiného. Jo. Nějak jsem to okecala.
Valíme nazpátek. Nocování v hotelu Tiwanaco nebo vám to řeknu i druhým názvem Tiahuanacu.
Tak si představte náš hotelový pokoj. Malá postel zřejmě královská, matrace vyboulená. Jako by ji někdo zbil a boule se slily v jeden tvrdý otok. Teplá voda je, ale ve sprše stříká všemi směry. Dnešní noc je takový kompromis, jelikož jsou kaktusáři typu hotelovopostelového a kaktusáři typu vyloženě stanového. Myslím, že nám stanovým, by zřejmě nedovolili postavit stan před sluneční branou. Dobrou matracovou noc.
