16. března
Deštivé ráno, jako vloni. Chčije a chčije. Odcházíme na snídani.
Martin má ke kávě čokoládový dort a roládu. Pro mě stačí meloun, ananas, papája a sýry. Po snídani vezeme auto do myčky. Čekáme hodinu a půl.
Já na terase hotelu, Martin v jídelně, kde si dává druhý sladký chod s kávou. Auto je tak čisté, že i pod nohy dali papírové firemní podložky. Vracíme se do hotelu a doufáme, že se počasí umoudří. Taxíkem se necháme odvézt do centra. Jak dovézt? Taxikáře navigujeme podle naší mapy. Konečně jsme u Museo de Arte, ale otevírají až ve tři. Můžete popojet o dvě další ulice dál až na náměstí? Jo můžu, ale musíte mi zaplatit o 15 bolíviánů víc. Slovy klasika, chcát nepřestalo. Brouzdáme ulicemi, Martin pod deštníkem, já mám pláštěnku. Zaskočíme do zajímavé átriové kavárny. Ochladilo se a i ledovou vodu donesou ke kávě. Chtěla bych zahřát, ne zchladit. Do muzea se vracíme pěšky podle naší mapy. Jedná se o moderní umění. Nejvíce se točíme kolem soch vydlabaných z jednoho kusu dřeva do jemných detailů.
Martina zaujaly holky ve vodě. Asi pradleny...
Přestalo konečně pršet, projdeme se po náměstí. Je otevřený kostel. Dlouhá loď kostela nás dveřmi vede až k oltáři. Vedle oltáře je Inko cedule, která ukazuje směr k muzeu. V muzeu se chce nás ujmout žena opírající se o hole. Martin okamžitě vystřelí, no hablo espaňol. Mám hodně otázek. Jdu za ní a omluvím se. Ukazuje mi Niňo de Praga, naše Jezulátko. Pražské Jezulátko je malá vosková soška zobrazující Ježíše Krista v útlém dětství. Soška pochází ze Španělska, kde byla vyrobena zřejmě koncem poloviny 16. století. Existuje hodně legend a jedna z nich vypráví, že se Ježíš zjevil jistému mnichovi, který ho podle podoby vymodeloval. Soška se dostala do kláštera karmelitánů v roce 1628, tu jim věnovala ovdovělá Polyxena z Lobkovic, která ji dostala svatebním darem od své matky a přivezla ji do Prahy v roce 1603. Sošce se přisuzuje zázračná moc. V roce 1961, prvního srpna, se soška z kostela Panny Marie Vítězné ztratila. Později byla objevena, ale ztráta zůstává neobjasněná. Logicky. Narodila jsem se měsíc před tím a niňo chtělo vidět niňo. Jak naše Jezulátko, tak i Jezulátko v Santa Cruz převlékají do královských šatů liturgických barev. Ukazuje mi další sakrální předměty, většinou dary od papežů. Dostáváme se i k velmi starým dřevěným truhlám, ozdobenými stříbrnými prvky ze 17. století. Zmiňuje i Potosí. Lidé z Potosí vyměňovali cenný kov s lidmi ze Santa Cruz za věci potřebné k životu. Paní mluví krásnou španělštinou. Poděkuju jí moc a srdečně se loučíme. Taxíkem se vracíme zpět do hotelu. Ráno odjíždíme na letiště a následuje kolečko opačným směrem. Vrátit auto. Letenky a start do rodné hroudy.
Kudlankóóó… Petróóó… Martinééé… Lumčóóó… Pavlééé……
