Září 2020 (220)

Astrophytum capricorne (A. Dietr.) Britton et Rose (1922)

Pokračování seriálu o rodu Astrophytum je věnováno typickému A. capricorne a jeho lokálnímu, dosud nepopsanému taxonu. Jeho poddruhu a varietě bude věnován díl následující.

Předně musím konstatovat, že současné pojetí druhu zahrnuje jako nižší taxonomické jednotky tohoto druhu: A. niveum, A. senile a A. crassispinum, jsem však toho názoru, že tato astrofyta byla v minulosti správně zařazena na úrovni samostatných druhů a proto je budu v následujících textech takto označovat.

Astrophytum capricorne Cerro Colorado, západně Parras směr Viesca, COAH (foto Pavel Pavlíček)

Typické A. capricorne bylo a v současnosti je označováno nejméně dalšími třemi jmény. Již A. V. Frič v roce 1925 použil jméno A. capricorne var. mayor, toto bylo následně upraveno na var. major a později na var. majus. Všechna tato jména jsou však nadbytečná, neboť označují jen totožné typické rostliny, které se správně jmenují A. capricorne var. capricorne. Označení var. major je však v kaktusářské praxi dlouhodobě zažité, a nutno podotknout, že je taktéž výstižné, neboť v překladu znamená „velký“, a poukazuje tak na značný rozdíl ve velikosti stonku těchto rostlin v porovnání se zhruba o dvě třetiny užší var. minor. Rozměry stonku, tedy zejména jejich průměr, je základním rozlišovacím znakem typických A. capricorne a dále je to charakter a počet trnů, který je naopak výrazně nižší než u var. minor. Již samo jméno druhu odkazuje na podobnost trnů s rohy kozla. Jako další rozlišovací znak je uváděno rezavočervené zabarvení vločkování nově přirůstajících částí rostlin, tvořící trojúhelníky v blízkosti růstového vrcholu. Tento znak však není spolehlivý, neboť v přírodě ho nenajdeme u všech rostlin, a naopak se může v menší míře objevit i u var. minor, která je navíc v některých případech téměř celá narezlá.

Astrophytum capricorne, La Rinconada, NL (foto Libor Mejstřík)

A. capricorne bylo poprvé nalezeno již v roce 1851 Hermannem Poselgerem východně od města Saltillo u obce La Rinconada. Podle popisu a dalších publikovaných údajů mají mít rostliny výšku 50 cm při maximální šířce 18 cm. Dnes víme, že tato astrofyta mohou dorůstat mnohem větších rozměrů, neboť v přírodě byly nacházeny rostliny s výškou 50–60 cm a na některých jiných lokalitách může dosahovat jejich průměr i 22 cm. Přibližně 99 % rostlin v přírodě i v kultuře má stabilních 8 žeber a výjimečně lze nalézt exemplář se 7 nebo s 9–11 žebry. Žebra jsou u typických rostlin úzká, ostrá, vysoká okolo 20 mm (dle našich pozorování u některých populací dokonce okolo 40–50 mm) a mají zploštělé hrany. Někdy také dochází ke spirálovitému stáčení žeber. 4 – 6 mm velké areoly, které jsou obvykle vzdáleny 1,5–3 cm nesou zpravidla 5–8 plochých trnů (nejčastěji 5–6), které mohou být dlouhé až 8 cm a široké až 3 mm, mají tmavohnědou barvu a jsou elastické tzn. nepíchavé. Obvykle směřují vzhůru k vrcholu a díky tomu působí tato astrofyta dojmem trsu uschlé trávy podobně jako další příbuzné druhy, které využívají stejné mimikry. Otrnění je i na jedné jediné lokalitě velmi variabilní. Areoly a vločkování u starých kusů ve spodní části těla někdy téměř zcela mizí. Jsou známy i docela beztrnné vyspělé exempláře. Semenáčky jsou také zpočátku beztrnné, až ve věku 3–4 let se u nich objevují první silné trny a současně s nimi i poupata. Již od útlého mládí jsou středně až hustě vločkované, vločky mají nažloutlý až světle hnědý nádech. Rostliny mají zpočátku jen 5 žeber a poměrně brzy, ve velikosti okolo 1 cm, je navyšují na 8. Rozdíly ve vzhledu populací i variabilita mezi jednotlivými rostlinami je velice dobře patrná již u semenáčků a mladých rostlin. Kolekce stejně velkých rostlin z různých lokalit v jedné sbírce je skutečnou potěchou pro oko a je to důvod, proč se specialisté snaží získat botanický materiál z co největšího počtu přírodních nalezišť. Nudální forma u A. capricorne není známa. Olysávání vločkování ve spodní polovině starých exemplářů za nudalitu považovat nelze. I v případech, kdy rostou astrofyta na severních nábězích pohoří, mají zajištěnu jižní expozici.

Astrophytum capricorne MZ 387, La Rinconada, Nuevo León, ve sbírce autora

 Květy patří k největším v rámci rodu. Mohou mít 7-12 cm v průměru, mají žlutou barvu, hedvábný lesk a purpurově červený jícen. Plody jsou charakteristické purpurovou barvou v době dozrávání semen, zejména z vnitřní strany. Pukají zcela dole velkým, příčným, nepravidelným otvorem a plody poté usychají. Plod je 10–20 mm velký a obsahuje 230–350 semen o velikosti 2 x 2,5 mm, která mají leskle hnědou až hnědočernou barvu.

Astrophytum capricorne PP 476, La Rinconada, Nuevo León

Astrophytum capricorne PP 476, La Rinconada, Nuevo León

A. capricorne roste ve velmi drsných podmínkách, při vysokých teplotách a s minimem nárazových srážek, které dosahují ročního úhrnu pouze 200 až 600 mm a tomu je potřeba přizpůsobit i pěstování. Zejména první jarní zálivku je vhodné provést až po plném probuzení rostlin a měla by být jen mírná a v době, kdy lze předpokládat teplé dny. A. capricorne patří k severním a vysokohorským astrofytům, rostoucím v pásmu 600–1800 m n. m. Vyskytují se jen ve spolkových státech Coahuila de Zaragoza a Nuevo León. Areál jejich výskytu je možno vymezit obdélníkem tvořeným městy Parras de la Fuente, Saltillo a Monterrey na jihu a dále Monclova a Candela na severu. Existují tři hlavní centra výskytu a dále několik samostatně existujících populací. Ačkoliv je A. capricorne značně variabilním druhem, přesto populace v hlavních centrech výskytu i v samostatných populacích vykazují jisté společné charakteristické znaky, odlišné od ostatních populací a nejmarkantnější jsou tyto rozdíly při porovnání s rostlinami v populacích samostatně existujících.

Astrophytum capricorne PT 666, La Rinconada, Nuevo León

Astrophytum capricorne PT 666, La Rinconada, Nuevo León

Astrophytum capricorne PT 666, La Rinconada, Nuevo León (foto Jiří Horal)

Jako první musím zmínit centrum výskytu v okolí vesnice La Rinconada v Nuevo León, neboť se jedná o typovou lokalitu. V okolí jsou další místa nálezu, např. nedaleko motorestu Casa Blanca, dále u vesnice La Soledad (PP 1361) a na úpatí hory, na jejímž vrcholu stojí vysílač (RMO – radiomicrohonda) s romantickým názvem Mariposas, tedy „Motýlí“, ležící poblíž MEX 40 na pravé straně ve směru Monterrey-Ramoz Arispe. Toto místo je někdy zaměňováno a označováno jako samotná La Rinconada. Astrofyta zde rostou v nadmořské výšce od 1100 do 1300 m n. m., ve vápencovém masivu v jílové spraši a hrubém štěrku a kamení. Okolní vegetace je tvořena A. lechuquilla a rozměrnou A. spec. a doplněna řídce roztroušenými keři a trávou. V 80. a 90. letech minulého století se zde vyskytovaly exempláře o výšce až 60 cm, což musel být úžasný zážitek. Dnes je zážitkem nález 18 cm vysokého kaktusu při průměru okolo 14 cm, neboť populace je velice mladá. Toto centrum výskytu není svou velikostí tak rozsáhlé jako následující dvě. Na těch navíc najdeme astrofyta, u nichž jsou znaky druhu mnohem výrazněji vyvinuty než na typové lokalitě, což je sice poněkud paradox, ale platí zde pravidlo priority, které nelze změnit.

Astrophytum capricorne PP 1361, za La Soledad, Nuevo León

Astrophytum capricorne PP 1361, za La Soledad, Nuevo León

Rostliny v okolí La Rinconada jsou značně variabilní především v hustotě vločkování. Vedle velmi hustě vločkovaných jedinců nacházíme i takové, kteří mají vločky velmi řídké a drobné až do té míry, že je velmi dobře patrna zelená epidermis, která se na slunci zbarvuje ochranným barvivem do červenohněda, protože okolní vegetace je nízká a neposkytuje dostatečné přistínění. Vločkování má na celé ploše buď šedobílou nebo světle rezavě hnědou barvu a občas se setkáme i s rezavými trojúhelníky. Otrnění patří ke slabším v rámci druhu, trny jsou v převážné většině ohnuty směrem vzhůru k temeni a často v některých areolách zcela chybí. Trny jsou převážně pokroucené a přilehlé k tělu a v rozporu s popisem jsou většinou světle hnědé a později šednou. Divoce otrněná astrofyta se tady prakticky nevyskytují, zato zde najdeme i zcela beztrnné kusy. Žebra jsou úzká a zvlněná, a to nejen u dehydrovaných rostlin. Na RMO Mariposas dochází k občasným požárům, o čemž svědčí ohořelé otrnění u všech kaktusů, astrofyta nevyjímaje.

Astrophytum capricorne PP 475, MEX 57, km 14-15, Coahuila

Astrophytum capricorne PP 475, MEX 57, km 14-15, Coahuila

Astrophytum capricorne PP 475, MEX 57, km 14-15, Coahuila

Astrophytum capricorne PP 475, MEX 57, km 14-15, Coahuila

Astrophytum capricorne MEX 57, km 49, Coahuila (foto Pavel Pavlíček)

Astrophytum capricorne MEX 57, km 49, Coahuila (foto Pavel Pavlíček)

Druhým, značně rozsáhlým centrem výskytu je okolí města Saltillo (SB 331, MH 230) a dále lokality ležící až 50 km severně podél MEX 57 (PP 475 – km 14-15, Cañada Ancha, odbočka na San Martin de las Vacas, Acatita, KŠ 207 - km 20, PP 456 – km 39 a km 49). Na lokalitě u Acatita jsme pozorovali vůbec nejmohutnější A. capricorne. Maximální průměr rostlin byl neuvěřitelných 22 cm a nejvyšší exemplář, jehož stáří odhaduji na nejméně 400 let, měřil na výšku 40 cm a jednalo se o vůbec nejvyšší astrofytum, které jsme v Mexiku na všech cestách viděli. Rostliny tady rostou v rovině a na mírných pahorcích a najdeme je už na břehu vysychavého potoka v blízkosti vesnice. Ostatní vyspělé exempláře mají běžně průměr okolo 20 cm, což je rozměr, se kterým se jinde nesetkáme. Taktéž mají nejvyšší a nejširší žebra o rozměrech cca 5 x 5 cm a také vzdálenost velkých areol může být mnohem větší, než uvádí literatura, od 2 do 5 cm. Žebra jsou u většiny rostlin zcela přímá. Vločkování je husté až středně husté, má bílou nebo šedohnědou barvu a již zmíněné trojúhelníky. Zajímavostí je, že rezavé zabarvení nových přírůstků je v přírodě mnohem méně trvanlivé než v kulturních podmínkách. Přičítám to povětrnostním podmínkám, zejména působení slunečního záření. Další zajímavostí je také to, že i když se jedná o největší astrofyta, jejich trny nepatří k nejrozměrnějším. Výrazně široké trny tady absentují a ani jejich délka není největší. Otrnění je středně silné, ve většině případů přiléhající k tělu rostliny a jen mírně odstávající, v areolách je běžně jen po 3 či 5 trnech, velmi často však zcela chybí. Lokalita je zachovalá, nachází se přímo u polní cesty, astrofyta nejsou decimována dobytkem ani zemědělskou činností, přesto jich není velké množství. Nachází se v nadmořské výšce okolo 1150 m n.m.

Astrophytum capricorne PT 467, Acatita, Coahuila

Astrophytum capricorne PT 467, Acatita, Coahuila

Astrophytum capricorne PT 467, Acatita, Coahuila

Astrophytum capricorne PT 664, odbočka na San Martín de las Vacas, Coahuila

Astrophytum capricorne PT 664, odbočka na San Martín de las Vacas, Coahuila

Astrofyta cca 15 km severně od Saltillo podél MEX 57, u Cañada Ancha a odbočky na San Martín de las Vacas tvoří v podstatě jednu totožnou lokální populaci rostoucí v nadmořské výšce okolo 1500 m n. m. Zdejší astrofyta mají výrazně sloupovitý charakter. Největší exemplář měl rozměry cca 26 x 16 cm. Vločkování je převážně husté, méně často středně husté, čistě bílé nebo šedohnědé, někdy řazeno do pruhů, s výraznými trojúhelníky. Jeden „polonudální“ kus vykazoval známky růstové poruchy způsobené larvami kozlíčka z rodu Moneleima. Trny mají stejný charakter jako na předchozí lokalitě, jsou však o poznání delší a více odstávající. Nejdelší trny okolo 8 cm. Žebra mají rovná, nebylo zjištěno jejich stáčení. Počet rostlin je poměrně malý, přesto jsou nedotčeny lidskou činností s výjimkou stavby silnic. Najdeme je v těsné blízkosti silnice a městečka na načervenalých skalních výstupcích vápencového charakteru a na nábězích kopců. Doprovodná vegetace je nízká a velmi řídká, tvořená převážně jen A. lechuguilla a L. tridentata. Odrostlejší semenáčky a mladé rostliny mají ve sbírkách nepřehlédnutelnou hnědavou barvu vločkování. Na lokalitách rostoucích severněji až ke km 50 najdeme velmi podobná astrofyta, která se liší jen větší hustotou vloček, takže některé kusy působí téměř celoplošně bíle, případně s velmi úzkým zeleným pruhováním.

Astrophytum capricorne PP 464, Parras, Coahuila

Astrophytum capricorne PP 464, Parras, Coahuila

Třetím, taktéž značně rozsáhlým centrem výskytu je okolí města Parras (PP 464, PA 572, KŠ 1233, San Lorenzo-PP 458, Santa Rita, Santa Isabel–PP 1556, JV 269) a od něj se dále táhnoucích 25 km západně podél nedávno postavené silnice směrem na Viescu (Cerro Colorado, km 10, JV 271-km 20, San Rafael de la Hedionda, PP 459–km 25) a ve stejné vzdálenosti severně podél dálnice MEX 40 ve směru na Torreón (RMO Santa Lucia a Represa San Rafael de las Milagros – JV 67). Najdeme tady mohutná, vzrostlá, velmi stará astrofyta o výšce 25 cm a šířce 18 cm. A. capricorne se vyskytuje na dohled od města Parras, nedaleko kostela Iglesia del Santo Madero, na jeho jihozápadním okraji. Najdeme ho tady na břehu nepříliš hlubokého kaňonu a na dalších místech v okolí v nadmořské výšce od 1200–1400 m n. m.  Klimatické podmínky jsou zde mnohem drsnější než např. v okolí Saltilla. Rostliny jsou tady převážně hustě vločkovány, jelikož potřebují lepší ochranu před sluncem a před nočním chladem, který je v těchto nadmořských výškách citelnější.  Literatura uvádí, že rostliny mohou být zasypány sněhem, ale díky otrnění nedochází k přímému styku sněhu s pokožkou. Teplota v bezprostředním okolí rostlin neklesá pod nulu díky akumulačním vlastnostem vápence a sněhová pokrývka max. 2 cm díky rannímu oteplení rychle taje. Kořeny přitom zůstávají po celou dobu v suchu. Otrnění je doslova „divoké“ díky přítomnosti širokých odstávajících trnů.

Astrophytum capricorne PP 458, San Lorenzo, Coahuila

Astrophytum capricorne JV 269, Santa Rita, Coahuila, po dešti (foto jiří Valoušek)

Astrophytum capricorne PP 1556, Santa Rita, Coahuila

K často navštěvovaným lokalitám patří dvě místa ležící severně od Parrasu na obou stranách MEX 201. První je cca 2,5 km vzdálené San Lorenzo a druhá o další cca 2 km vzdálený kopec u vesnice Santa Rita. Ta je některými kaktusáři označována jako Santa Isabel. Podobně jako na dalších místech tady rostou mohutná a bohatě vytrněná astrofyta. Specialisté na rod Astrophytum mezi těmito dvěma populacemi nacházejí určitě vzhledové odlišnosti, což se týká především vločkování, které je u téměř poloviny semenáčků od San Lorenzo o poznání řidší díky menším rozměrům jednotlivých vloček. Ačkoliv jsou obě místa relativně zachovalá, nenajdeme tady velké množství rostlin.

Astrophytum capricorne PT 308, Santa Lucia, Coahuila

Astrophytum capricorne PT 308, Santa Lucia, Coahuila

Astrophytum capricorne JV 67 San Rafael de las Milagros, Coahuila (foto Jiří Valoušek)

Astrophytum capricorne PT 638, San Rafael de las Milagros, Coahuila

Astrophytum capricorne PT 638, San Rafael de las Milagros, Coahuila.

Podél dálnice MEX 40 rostou astrofyta na nábězích pahorků a pohoří na vápencových skalních výchozech, která jsou charakteristická svou červenohnědou barvou, připomínající barvu rzi díky tomu, že kameny zde obsahují určité procento železa. Jejich teplota na slunci přesahuje 60°C, astrofyta však i v těchto extrémních podmínkách přežívají a skvěle vytrňují. Zvláště u San Rafael de las Milagros a pod RMO Santa Lucia najdeme exempláře s nejdelšími, širokými a odstávajícími trny, jejichž délka někdy přesahuje 10 cm. Zde rostoucí astrofyta mají všechny znaky maximálně vyvinuté a osobně je považuji za nejtypičtější A. capricorne.

Astrophytum capricorne PT 680, Cerro Colorado, západně Parras směr Viesca, Coahuila.

Astrophytum capricorne PT 641, Puente Parras III, 10 km západně Parras směr Viesca, Coahuila.

Astrophytum capricorne PT 642, San Rafael de la Hedionda, Coahuila.

Astrophytum capricorne JV 271, 20 km západně Parras směr Viesca, Coahuila (foto jiří Valoušek)

Astrophytum capricorne PP 459, 25 km západně Parras směr Viesca, Coahuila (foto Josef Bušek)

Naproti tomu astrofyta na lokalitách mezi Parrasem a Viescou rostou převážně v mírně zvlněné rovině anebo na nábězích kopců ve směsi jílu a písku. Tady je úkryt v trsech A. lechuguilla významnější. Zde rostou mohutná astrofyta s nejširšími trny, ale s o poznání řidším vločkováním. Tato místa nejsou využívána k pastvě, a tak je tady rostlin poměrně velké množství, díky hustému porostu agáve jsou ale obtížněji dostupná.

Astrophytum capricorne PT 279, Estación Baján, Coahuila

Astrophytum capricorne PT 279, Estación Baján, Coahuila

Astrophytum capricorne PT 279, Estación Baján, Coahuila

Astrophytum capricorne PT 279, Estación Baján, Coahuila

K velmi charakteristickým, samostatně ležícím lokalitám patří astrofyta, která se vyskytují v pohraniční oblasti mezi oběma státy. První rostou jižně od Estación Baján v Coahuile. Ve sbírkách je najdeme také pod označením La Bolita nebo La Joya. Na rozdíl od většiny ostatních zde A. capricorne roste v rovině na skalních výchozech metamorfovaného vápence ve směsi štěrku a jílové spraši, ve velmi řídkém porostu keřů, v nadmořské výšce jen okolo 860 m. Rostliny jsou středně až hustě vločkované a vyznačují se velmi pevným, odstávajícím a pichlavým otrněním, takže celkovým vzhledem připomínají A. niveum, které se však vyskytuje o cca 60 km západně. Z uvedeného důvodu byly zpočátku tyto rostliny v katalozích označovány jako A. capricorne – A. niveum přechod. Jedná se však o krajní formu A. capricorne, neboť má stejně jako typ ploché trny, na rozdíl od A. niveum, jehož trny mají čtvercový průřez, což je jeden z pádných argumentů pro samostatnost obou zmíněných druhů. Jednotlivé exempláře stáčejí žebra,.

Astrophytum capricorne PP 1560, Espinazo, Nuevo León

Astrophytum capricorne PP 1560, Espinazo,Nuevo León

Astrophytum capricorne PT 281, Espinazo, Nuevo León

Astrophytum capricorne HR 516, Espinazo, Nuevo León

Druhé rostou mezi obcemi Presa de Chaires v Coahuile a Espinazo v Nuevo León, na poutním místě – „svatém kopečku se stovkou křížů“. Podobně jako většina zástupců druhu rostou na nábězích kopců s vápencovým podkladem v hrubém štěrku promíseným s jílovou spraší, v keřovitém porostu doplněném často hustějším pokryvem Agave lechuguilla, v nadmořské výšce okolo 880 m. Zde se vyskytující A. capricorne má naprosto jedinečný vzhled především díky tomu, že tady rostou vůbec nejhustěji vločkované rostliny ze všech otrněných astrofyt. Jejich vločkování je navíc křídově bílé a prakticky nenese stopy po rezavých trojúhelnících ani v době růstu. U sloupovitě rostoucích starých exemplářů však ve spodní části vločkování často chybí nebo je řídké. Setkáme se také s ojedinělým znakem, kterým je vločkování samotné hrany žeber. Otrnění je jemnější než u typických rostlin a spíše obaluje rostliny, rozdíl vynikne zvláště při porovnání s tvrdě vytrněnými rostlinami od Bajánu, ačkoliv vzdálenost mezi oběma lokalitami je jen cca 35 km vzdušnou čarou. Semenáčky jsou poměrně dlouho zcela beztrnné nebo tvoří trny jen sporadicky až do průměru rostlin okolo 6 cm. Starší rostliny jsou ve spodní části beztrnné vlivem eroze areol.

Astrophytum capricorne PT 650, Ojo de Agua - Bustamante, Nuevo León

Astrophytum capricorne PT 650, Ojo de Agua - Bustamante, Nuevo León

Nejvýchodněji položenou samostatnou lokalitou výskytu A. capricorne je okolí města Bustamante v Nuevo León. Kaktusy tady rostou na nábězích kopců v hrubém štěrku tvořeným metamorfovaným vápencem promíseným s jílovou spraší, v řídkém keřovitém porostu doplněném často hustějším pokryvem Agave lechuguilla, v nadmořské výšce okolo 600 m. Rostliny jsou převážně hustě až středně hustě vločkované, někdy vytvářející pruhování, rezavé přírůstky nebyly pozorovány. Otrnění je jemnější, mírně odstávající a spíše obalující rostliny, výrazně široké trny chybí, někdy je světle hnědé. Zajímavostí je, že převážná většina exemplářů, přibližně 80%, pozorovaných na oblíbeném rekreačním místě zvaném Ojo de Agua, což lze přeložit jako „Vodní oko“, je i ve stáří prakticky zcela beztrnná, nebo vytváří jen sporadicky jednotlivé trny. Podobné rostliny byly v minulosti ve sbírkách označovány německým výrazem jako forma Stachellos. Hustě vytrněných rostlin je zde naprosté minimum. Nejvyšší nalezený kus měřil na výšku 16 cm při průměru okolo 12 cm.

Astrophytum capricorne PT 649, západně Candela, Coahuila

Astrophytum capricorne PT 649, západně Candela, Coahuila

Nejseverněji položenou samostatnou lokalitou výskytu A. capricorne je výběžek pohoří nacházející se cca 6 km jihozápadně od města Candela u silnice MEX 30 a dále u El Huizachal v Coahuile. Jedná se o místa kaktusářské veřejnosti známá nejkratší dobu. Zde rostoucí astrofyta působí reliktním dojmem, je nepochybné, že se tady samostatně vyvíjejí velmi dlouho. A není bez zajímavosti, že lze najít podobnost ve vzhledu s populací u Est. Baján. Vločkování je převážně středně a velmi husté a často je řazeno do víceméně souvislých pásků. Otrnění není tak výrazné jako u rostlin z okolí Parrasu. Astrofyta tady rostou na nábězích pohoří v hrubém štěrku a kamení tvořených metamorfovaným vápencem a červené žuly v jílové spraši, v řídkém keřovitém porostu doplněném často hustějším pokryvem Agave lechuguilla a Euphorbia antisyphilitica, v nadmořské výšce okolo 700 m. Jednotlivé exempláře rostou poměrně daleko od sebe, hustota populace je tak velmi nízká. Ve sbírkách dosud není téměř rozšířeno.

Astrophytum capricorne var. aureiflorum nom. prov.

Velice zajímavou a neopakovatelně charakteristickou populací je A. capricorne, vyskytující se mezi Rancho La Campaña a La Reforma v Coahuile, a tato loalita je taktéž označováno jako La Laguna (VZD 404). Nejdeme jí cca 45 km jihozápadně od Cuatrociénegas mezi pohořími Sierra La Purissima a Sierra San Marcos y Piños, která díky svým nadmořským výškám zajišťují dokonalou izolaci od všech okolních astrofyt a jedinečné podmínky pro jejich samostatný vývoj, v rovině a táhlých nábězích pohoří v nadmořské výšce okolo 1000 m n.m., v jílové spraši a ve velmi řídké okolní vegetaci. Tento taxon nebyl dosud platně popsán, jedná se pouze o označení používané specialisty na rod Astrophytum, přesto se jedná o natolik charakteristickou a nezaměnitelnou populaci, že by si popis zasloužila.

Astrophytum capricorne var. aureiflorum nom. prov. PP 1542 La Reforma, Coahuila

Astrophytum capricorne var. aureiflorum nom. prov. PP 1542 La Reforma, Coahuila

Astrophytum capricorne var. aureiflorum nom. prov. PP 1542 La Reforma, Coahuila

Devítihlavý trs Astrophytum capricorne var. aureiflorum nom. prov. HR 512 La Reforma, Coahuila

K jejím vlastnostem patří velmi vysoké procento čistě žlutokvětých jedinců a odtud pochází samotné jméno. Přesné údaje o počtu žlutokvětých jedinců nejsou známy, dle odhadu návštěvníků lokalit dosahují přibližně 50%, další vysoké procento má jícen květu zabarven v různých odstínech převážně světle růžovočerveně a jen malá část má sytě červený jícen květu. Žlutokvětost je u A. capricorne skutečnou raritou, se kterou se jinde prakticky nesetkáme. Tento jev však není vzácností právě v této oblasti. Žlutokvětost a světle zbarvené jícny květů najdeme také u San Juan de Boquillas u A. capricorne ssp. sanjuanense, dále východně od Cuatrociénegas u A. niveum a také západně u El Hundido u A. senile var. aureum. Zdá se, že je to způsobeno místními jedinečnými podmínkami u všech astrofyt rostoucích po obvodu Bolsónu. Dalšími charakteristickými znaky jsou čistě bílé, husté, velmi souvislé vločkování a převažující žluté otrnění. To je pokroucené, většinou obalující rostliny a téměř nenajdeme široké trny. Objevuje se u ní naopak zesílený spodní pár trnů, který je charakteristický pro A. crassispinum a nejdeme ho také u A. niveum, a proto bývá někdy označována jako A. capricorne ssp. niveum. Jedná se ale o zcela rozdílné taxony. Při troše fantazie bychom jej mohli považovat za přechodovou formu mezi oběma druhy a geografická poloha tomu odpovídá. U velké části populace se také vyskytují nejnižší žebra mezi všemi A. capricorne, běžně jen okolo 1,5 cm vysoká. Takové rostliny pak působí zakulaceným dojmem. Největší nalezené exempláře měly rozměry okolo 16 cm na šířku a 25 cm na výšku.

Astrophytum capricorne var. aureiflorum nom. prov. PT 481, La Reforma, Coahuila

Astrophytum capricorne var. aureiflorum nom. prov. PT 481, La Reforma, Coahuila

řez květem Astrophytum capricorne var. aureiflorum nom. prov. PT 481 La Reforma, Coahuila

Author: Tůma PavelWebsite: https://www.kaktuslbc.cz/Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

• Rod Astrophytum (12) 15. 9. 2022 (Hits 1230)
• Rod Astrophytum (11) 13. 9. 2021 (Hits 2171)
• Rod Astrophytum (10) 12. 3. 2021 (Hits 2559)
• Rod Astrophytum (9) 10. 12. 2020 (Hits 3305)

fFacebook

Tweet

Whatsapp