Před pár dny jsem se vrátil z největšího zahradnického veletrhu v Essenu. Je to síla, co ti zahradníci dokáží. Zároveň je vidět, jak se technologie posouvají – stroje, co umějí sázet řízky, co samostatně pikýrují do buněk, roboti, kteří jezdí po ploše a rozmisťují květináče…
Pořád přetrvávají kýče pro zákazníky bez vkusu – a že jich asi je, když se vymýšlí stále nové a nové capoviny viz příloha. Co však bylo superzajímavé je to, jak se postupně daří „ochočit“ terestrické orchideje – dnes je možné koupit celý sortiment a již zdaleka ne ty skalkové bletiele. Taky bylo jasně vidět, že se pomalu, ale jistě musí nahrazovat rašelina – začíná doba substrátů z kokosového vlákna a drti (mraky firem z Indie, Srí Lanky atp.) a z dřevních vláken, tzv. lignofíbr. Genetici zkouší možné i nemožné a orchideje rodu Phalaenopsis již nestačí s jednou latou, ale mají hned nakvetlé laty dvě tři, které jsou různě kroucené, splétané a já nevím co ještě…
Je zajímavé to vidět, ale zároveň je smutné, že zahradníci už nejsou ti zemití chlapíci v zelené zástěře – všechno jsou to okravatění manažeři s naleštěnými lakýrkami, kteří ani pořádně nevědí, jak se daný druh, co pěstují, jmenuje latinsky a odkud vůbec pochází… Typické to je u producentů sukulentů a kaktusů – myslím, že žádný z těch, kteří byli v Essenu, nikdy nebyl za kaktusy v přírodě, nikdo z nich nemá ve skleníčku pár svých milovaných rostlinek – milované jsou jen ty prodané…
