Poznámky ke jménu Efossus
Nedávno jsem dostal zprávu, že náš článek, týkající se platnosti rodového jména Echinofossulocactus (Záhora et al., 2018), byl citován jiným autorem.
Jsou citace, ze kterých člověk radost má a jiné, které moc nepotěší. Tato citace patří do druhé skupiny. Objevila se v článku od Maartena H. J. van der Meera „A Short Note on the Etymology of Efossus (Cactaceae)“ (Krátká poznámka k etymologii Efossus (Cactaceae)) (Van der Meer, 2019). Krátký článek má také odpovídající abstrakt, cituji: „Jméno Efossus je obvykle vysvětlováno jako zkratka pro Echinofossulocactus, ale pravděpodobně také odkazuje na latinský výraz efossus - exhumovaný, vykopaný“. Článek van der Meera je zaměřený pouze etymologicky, snaží se nabídnout další vysvětlení původu rodového jména Efossus (přesné znění článku je dostupné v odkazu na konci tohoto příspěvku).
Obr. 1 Na titulní stranu našeho článku týkajícího se platnosti rodového jména Echinofossulocactus v časopise Xerophilia (VII(1): 44-58) byl použit tento snímek kvetoucího E. multicostatus, který byl v době květu zatažený do půdy.
Pro pochopení obsahu článku je dobré připomenout komplikovanou historii jména Echinofossulocactus. Rodové jméno Echinofossulocactus bylo poprvé použito v roce 1841 Georgem Lawrencem pro širší taxonomický soubor rostlin; pro více rodů v dnešním pojetí, které byly tehdy řazeny většinou do rodu Echinocactus Link & Otto. Rod záhy upadl v zapomnění a jeho jméno nebylo používáno až do roku 1922, kdy pojetí rodu upřesnili, zúžili a určili typový druh američtí botanici N. Britton a J. Rose. Platné oprášení rodového jména Echinofossulocactus nebylo přijato bez problémů a vyvolalo bezprostřední reakce.
Hned v následujícím roce odmítl C. Spegazzini jméno Echinofossulocactus pro jeho přílišnou délku a publikoval pro rod jméno Brittonrosea Speg. (1923). Nicméně jméno Brittonrosea bylo zjevnou náhradou za Echinofossulocactus, navíc se shodnou typovou rostlinou jako rod (dle článku 7.9 Mezinárodního kódu botanické nomenklatury /dále jen „Kódu“/). Proto je nutně podle článku 63.1 Kódu pozdějším nelegitimním synonymem, tedy jménem neplatným (Heath, 1989).
Za další čtyři roky, v roce 1926, publikoval známý americký přírodovědec a sběratel přírodnin Charles Russell Orcutt místo jména Echinofossulocactus další náhradní jméno „Efosus“, které ale musí být podle stejných pravidel Kódu také odmítnuto jako nelegitimní (Heath, 1989). Orcuttovu publikaci (Orcutt, Ch.R. 1926 Cactography 5) neměl podle vlastních slov autor článku, van der Meer, k dispozici. Vymezuje se nicméně proti jiným autorům (Backeberg 1961: 2752; Hunt 1980: 105; Tjaden 1982: 570; Heath 1989: 282; Mottram 2014: 106; Záhora & al. 2018: 47), kteří shodně vysvětlují jméno Efossus jako zkratku pro jméno Echinofossulocactus. Van der Meer na rozdíl od výše jmenovaných předpokládá, že Ch. Orcutt použil svoji vlastní etymologii. Uvádí, že motivací pro jméno „Efossus“ mohl být jeden z možných latinských překladů něčeho „exhumovaného, vykopaného“ ruku v ruce s vazbou na charakteristický diagnostický znak, uváděný původně G. Lawrencem, totiž přítomnost fossuly, štěrbiny, brázdy nad areolou (na charakteristiku, která se objevuje ve střední části jména Echinofossulocactus).
Obr. 2 Autor jména Efossus, americký přírodovědec Charles Russell Orcutt (Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Russell_Orcutt)
Na podporu svého názoru uvádí van der Meer posměšné poznámky A. Bergera a D. Hunta o „exhumaci“ jména Echinofossulocactus na adresu amerických botaniků N. Brittona a J. Roseho, kteří toto rodové jméno validovali. To, že posměšné poznámky přišly později, až tři roky (u A. Bergera) a 54 roků (u D. Hunta) po zveřejnění jména Efossus, vysvětluje van der Meer tím, že: „tato metafora je docela zřejmá“ a poslední větou článku, že: „Ačkoli neexistuje žádný přímý důkaz toho, že Orcutt zamýšlel tento dvojí výklad jména Efossus, není to náhoda.“
Tak tedy máme na světě další nic neřešící článek o neplatném rodovém jménu, který jen „prodává“ bystrost úsudku autora. Sám si ale lidsky nedovedu představit člověka, cestovatele, sběratele, jednoho ze zakladatelů přírodovědného muzea v San Diegu, Ch. Orcutta, kterak propůjčuje rodovému názvu tak pěkných rostlin nějakou vlastní, důmyslnou averzi k dříve narozeným botanikům pocházejícím ze stejné vlasti. Nedovedu si představit přírodovědce, který by si přál, aby jím pojmenované druhy nesly jméno „Exhumovanec“ nebo „Vykopanec“. Proto si dovolím po boku C. Backeberga, D. Hunta, W. Tjadena, P. Heatha a R. Mottrama trvat na vysvětlení původu jména Efossus formou zkrácení neúměrně dlouhého jména Echinofossulocactus, přičemž ve jméně zůstal zachovaný charakteristický diagnostický znak, uváděný původně G. Lawrencem - přítomnost fossuly. Prvotní radost z dané citace, že se nějaký opravdový botanik ujal našeho návrhu rodového jména Crispicactus, rehabilitujícího Pfeifferův primát v označení skupiny kaktusů s vlnitými žebry (Záhora et al., 2018), se úplně vytratila…
Literatura:
- Backeberg C. & Knuth F. M. (1935). Kaktus-ABC. Copenhagen: Nordisk Forlag. https://www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Backeberg/Backeberg_KaktusABC.pdf
- Britton N. L. & Rose J. N. (1922). The Cactaceae. Descriptions and Illustrations of Plants of the Cactus Family. Volume III. Washington: Press of Gibson Brothers. https://www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Britton_Rose/Britton_Rose_Cactaceae_3.pdf
- Heath P. V. (1989). The Question of Echinofossulocactus (Cactaceae). Taxon 38(2): 281-288. https://www.iapt-taxon.org/historic/Congress/IBC_1993/Echino.pdf
- Hunt D. R. (1980). Decent Re-burial for Echinofossulocactus Lawr. Cactus and Succulent Journal of Great Britain 42(4): 105-107. https://www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/CSJGB/CSJGB-v42_O.pdf
- Lawrence G. (1841). Genus IV. Echinofossulocactus . Gardener’s Magazine and Register of Rural and Domestic Improvement VII: 317-318. https://www.biodiversitylibrary.org/page/32384292
- Mottram R. (2014). The Generitaxa of the Cactaceae: An Annotated Index. The Cactician 4: 1-357. http://www.crassulaceae.ch/uploads/files/Publications/The%20Cactician/Cactician%204%20HQ-1.pdf
- Spegazzinii C. (1923). Breves notas cactológicas. Anales de la Sociedad Científica Argentina XCVI: 61-74. https://www.biodiversitylibrary.org/item/193056
- Tjaden W.L. (1982). (673) Proposal to Conserve 5408 Stenocactus (K. Schum.) Berger (1929) over Echinofossulocactus Britton & Rose (1922) and Other Generic Names (Cactaceae). Taxon 31(3): 570-573.
- Van der Meer, M. H. J. (2019). A Short Note on the Etymology of Efossus (Cactaceae). Cactologia Phantastica Vol. 6: 1-3. https://www.academia.edu/40197134/A_Short_Note_on_the_Etymology_of_Efossus_Cactaceae
- Záhora J., Najéra Quezada P, Flores Flores J. L. & Morales J. (2018). Echinofossulocactus or Stenocactus. Xerophilia VII(1): 44-58. http://xerophilia.ro/wp-content/uploads/2018/12/xerophilia-2018.12-24-1.pdf
