Čas od času se v Mexiku najde novinka, které se dá po jistou dobu říkat kasatrhák. Jak říkal už pan ředitel botanky v Liberci pan Vodička „zisky z kaktusů se dají srovnat se zisky z prodeje zbraní nebo lehkých olejů“.
O tom se dá úspěšně pochybovat. Já se prodejem kaktusů zabývám už k 40ti letům a ke sklonku své kariéry jsem se prvně v životě konečně dočkal nového, vůbec ne luxusního auta. A obávám se, že tahle nepříliš nápadná rostlinka dlouho kasatrhákem nebude.
Je velmi podobná třeba k M. sanchez-mejoradae. To je také miniaturka, také bělostná. Roste ovšem asi 500 km daleko, na severu Duranga, nedaleko hranice s Chihuahua. Takže o tom, že se jedná o nový taxon, netřeba pochybovat. Své jméno si také zaslouží, nechá se přeložit jako krátce peříčkovitá, s krátkými, peříčku podobnými trny.
U nás se již usilovně pracuje na jejím rozpěstování, není to ale žádný Turbinicarpus alonsoi, ve srovnání s ním přináší jen málo semen, jde to pomaleji. Kaktusáři jsou ovšem lidé trpěliví, za 4-5 let budou u Chrudimského kaktusáře breviplumosy za stovku, ne-li levněji.
Lokalita se ovšem tají, místo, kde kytička roste, není velké, tak je (zvláště před asijskými kupci) dobře skryto. Jedna z legend dokonce tvrdí, že kytka roste na oploceném ranči, který je ovládán nebezpečnou drogovou mafií. Tak ať si někdo zkusí na to území proniknout. Druhá informace ovšem naznačuje, že lokalita je dobře přístupná ze dvou stran.
Kaktusáři z Německa se na lokalitu po svolení šéfa ranče dostali, dostali povolení na 2 hodiny a s ozbrojenou ostrahou. Byli varováni, že na nepozvanou návštěvu se na ranči střílí bez varování.
Ovšem plot a hrozba zbraní, to je ta nejlepší ochrana ohroženého druhu, jaká existuje. Je tomu tak například i u M. sanchez-mejoradae, která také roste pouze uvnitř ranče, tam se nezvaný zájemce také nedostane.
