Pár obrázků v září a začátkem října jsem ještě pořídil a nedá mi to, abych se o ně se čtenáři nepodělil. Tuhle kytičku jsem v přírodě neviděl, ale její maličkou příbuznou – Echinocereus palmeri – velkou tak 2 cm, jsem viděl několikrát.
Tuhle jsem dostal před lety od přítele Trafiny z Čelákovic, vždycky při pohledu na ni si na něj a jeho skvělou sbírku kaktusů rád vzpomenu.
Echinocereus palmeri subsp. mazapil
Tohle je obrázek pořízený začátkem října. Dolnokalifornský Echinocereus brandegeei kvete tradičně jako poslední louda mezi ostatními Echinocereusy, a tak na sebe snadno upozorní.
A tady už na jednom z dlouhých stonků dozrává plod.
Ariocarpus fissuratus subsp. lloydii
Ariokarpusy na zamykání sezóny letos kvetly málo, snad jenom konfususy a pár retususů, ale koncem září i v říjnu kvetou velmi bohatě. Na obrázku je subsp. lloydii, která oproti subsp. fissuratus postrádá rýhy podél okrajů bradavek.
Ariocarpus retusus f. pulchellus PP 1444, Francisco Y Madero,
Dnes poslední kaktus, Ariocarpus retusus forma pulchellus, který jsem v přírodě před lety s nadšením objevil. Přidal jsem mu své (katalogové) jméno pulchellus (něžný, líbivý, hezoučký – viz botanický slovník na těchto novinách http://www.incact.cz/index.php/bt). I tady při ostrých hranách tuberkulí objevíme znatelné brázdy. Famózní kytka, snad nám pár semen vyplodí.
Takže přátelé, buďte s koncem sezóny pozdraveni a jestli jste se nedostali na zamykání, tak se tady v sobotu 30. října zastavte – viz informace ve ZPRÁVIČKÁCH.
Ještě pár dní v netopených prostorách nám kaktusy vydrží, určitě se ještě oteplí, a pak už se nedá nic dělat, na půl roku skončí naše kytky na zimovištích, klidně i ve tmě a suchu, ale teploty si nesmí moc nad 10 °C vyskakovat. Tyhle podmínky jsou fajn pro 90 % našich kaktusů.
Přeji Vám krásnou zimu bez covidu, váš Pavel Pavlíček
