Další přírodní hybrid E. coptonogonus
Deset dnů po vydání posledních Internetových novin se v poště objevila krátká zprávička od Jirky Horala: „Ahoj Jardo, posílám fotky dalšího hybridu Efc coptonogonus, tentokrát s jiným Efc. Fotky pochází z roku 2005 a je to foceno u Cerro Blanco, SLP.
Na fotkách je dvakrát přírodní hybrid, Efs. spec. a E. coptonogonus, vše na stejné lokalitě. Zdraví Jirka“.
Odpověděl jsem hned ten večer: „Ahoj Jirko, děkuji moc, je to nádherné. Nevadilo by Ti, kdyby se to publikovalo, samozřejmě s autorizací? A nevadilo by Ti pojmenování – třeba Efs. dichroacanthus, nebo jenom Efs. spec., pokud to není z mé strany moc zpupné? Zdraví Jarda“.
Ani Jirkova odpověď na sebe nenechala dlouho čekat: „Ahoj Jardo, samozřejmě ty fotky použij, jak uznáš za vhodné a na pojmenování druhu mi vůbec nezáleží. Ještě upřesním lokalitu - je to Cerro Blanco v SLP, ale ne to obecně známé, ale kopec nedaleko SLP City vlevo od hlavní silnice SLP-Zacatecas. Ještě posílám tři fotky Efc. z Chapultepec, je to z té lokality co jsi měl v IN - jsou to jen mladé Efs. polyacanthus, nebo jsou to také hybridy? Zdraví Jirka.“
Korespondence je přepsaná, jak je zřejmé, s Jirkovým souhlasem a následují všechny doprovodné fotografie.
Obr. 1 Kříženec E. coptonogonus x E. aff. dichroacanthus (foto Jiří Horal)
Obr. 2 Boční pohled na stavbu žeber E. coptonogonus x E. aff. dichroacanthus (foto Jiří Horal)
Obr. 3 Jeden z domnělých rodičů na zdejší lokalitě Echinofossulocactus coptonogonus
Obr. 4 Druhý z domnělých rodičů na zdejší lokalitě E. aff. dichroacanthus
Na poslední zprávičku od Jirky jsem ještě ani nestihl odpovědět. Letošní rok je opravdu výživný. No nic, ještě že je tu možnost sdílení informací prostřednictvím INCACT. Díky Jirkovým obrázkům se tak můžeme podívat na vzhled rostlin Echinofossulocactus polyacanthus n. n. na úpatí Sierra Chapultepec v plné vegetaci bez květů a plodů.
Obr. 5 Echinofossulocactus polyacanthus n. n. na úpatí Sierra Chapultepec
Obr. 6 E. polyacanthus n. n. na úpatí Sierra Chapultepec
Obr. 7 E. polyacanthus n. n. na úpatí Sierra Chapultepec
Ale zpátky k původnímu tématu. Pokud se nepletu stran místa nálezu Jirkova hybridního E. coptonogonus, jde o oblast vzdálenou cca 20 km od vyhlášených hybridů E. phyllacanthus s extrémně dlouhými trny. O nich ale určitě bude ještě řeč v některém z příštích dílů seriálu.
Obrázek Jirkova E. coptonogonus mi připomněl výlet Ze San Luis Potosí stejným směrem na Zacatecas nad městečko Mexquitic de Carmona před pěti lety, přesněji 7. prosince 2015. Také jsem tam víceméně nečekaně narazil na E. coptonogonus. Byl jsem tehdy na stáži na univerzitě v SLP. Ten den jsem si do deníku napsal: „Mám rýmu, dost silnou. Omlouvám se Pedrovi a zůstávám v hotelu, kde se netopí. Zařizuji si prádelnu, musím. Kdybych to tady vypral a rozvěsil, pocitově se teplota posune ještě níž, než je. Vyrážím alespoň odpoledne na krátký okruh místními autobusy. Kdo nezažil atmosféru městských autobusů, neuvěří. Zničehožnic nic nastoupila mladá dívka, rozdala nám čokoládové tyčinky, lákavé, pak se změnila v trhovkyni a začala něco vyřvávat na celý autobus. Pochopil jsem to špatně, začal jsem tyčinky schovávat do batohu. V tu ránu mi je vytrhla a vrátila do své krabice. Ostatní je pokorně nabízeli rovnou. Jen nějaký mladý pásek s několika kapucemi na hlavě, ze které trčely jen přívodní kabely přehrávače a kšilt čepice, směnil s mladou řvounkou tyčinky za mince.“
Obr. 8 Veřejná autobusová doprava funguje výborně, cestování je finančně dostupné a čisté.
Vystoupil jsem v Mexquitic de Carmona, kde by se měl vyskytovat normální E. phyllacanthus podle nepřesných údajů od Sergio Jaimeho. Vyrážím intuitivně do kopců. Na nejvyšším je vysílač. Když tam mohou mobilní operátoři, může tam i Záhora a bude-li ještě blběji, snadno se sejde od vysílačů po vydlážděné cestě. Blízko lidských sídel se ještě invazivní africká tráva drží v ostrůvcích. Dále je to jen souvislý porost (obr. 9). Stačilo dvacet let v kombinaci s útlumem pastevectví a místní krajina má novou tvář. Původní složení vegetace je to tam.
Obr. 9 Mladí lidé nemají zájem pokračovat v pastevectví a na krajině je to znát. Stařina patří dominantně agresivní africké trávě Melinis repens.
Obr. 10 První vlasaté kuličky něžné krásky, kterou znám z dětství. Mammillaria bocasana, kdo by ji neznal, tehdy jedna z nejběžnějších mamilárek nabízených v zahradnictvích. Nám kvetla za okny díky tatínkově péči pravidelně.
Obr. 11 Zde byl objeven na tuto dobu vzácný kvítek, ve společnosti mumie E. phyllacanthus.
Obr. 12 Jeden jediný E. coptonogonus spatřený nečekaně na vrcholu pod vysílačem.
Obr. 13 Zabrán do focení, ani jsem si nevšiml, že mám společníka - pastevce. Hlídal na místní poměry nevelké, cca padesátihlavé stádo koz.
Obr. 14 Chudák kravka se svázanýma nohama. A ta pastvina tak volá po redukci porostu! V údolí je vidět přehradu u Mexquitic de Carmona.
Obr. 15 Jako semenáče připomínají místní E. phyllacanthus spíše nějaké miniaturní mamilárky.
Obr. 16 A konečně dospělý E. phyllacanthus, z botanického hlediska „čistý“ druh. Tyto kytky zde nyní mají šanci pouze na skalnatých výchozech.
Obr. 17 Kvetoucí E. phyllacanthus, Mexquitic de Carmona (sbírka i foto László Ambrus).
Obr. 18 Jiná rostlina E. phyllacanthus, Mexquitic de Carmona. Přechod z juvenilního otrnění (foto László Ambrus)
Obr. 19 Mohutné řepovité kořeny jsou úspěšnou strategií na lokalitě (foto László Ambrus).
Obr. 20 Jiný kvetoucí E. phyllacanthus, Mexquitic de Carmona (sbírka i foto László Ambrus).
Obr. 21 Když je dobrý pěstitel, má jistý půvab i odkvetlý E. phyllacanthus, Mexquitic de Carmona (sbírka i foto László Ambrus).
Poděkování náleží László Ambrusovi za poskytnutou fotografickou dokumentaci (obr. 17-21).
