Před časem mě požádal Pavel Pavlíček, jestli bych nedal dohromady nějaký klíč, jak od sebe poznat M. saboae a M. haudeana. První, co mě napadlo, že na tom přece nic není, ale co je jednomu jasné, jinému se to tak jevit nemusí.
Mammillaria haudeana MZ 765, Yecora, Sonora.
„Sabojkovité“ mammillárky mi učarovaly už hodně dávno. Ještě na vysoké škole, když to teď počítám, před čtvrt stoletím (!), jsem je sháněl, kde se dalo. A že to dalo práci. Sehnat je nebylo vůbec snadné. Nakonec jsem je získal u pana Moučky v Brně a Vaška Janského v Olomouci. Později jsem koupil další na burze v Chrudimi. Pak k nim přibyly i M. goldii a poslední objevená M. roczekii. Dnes jsou všechny zařazeny jako subspecie M. saboae. V dalším textu je budu označovat pro jednoduchost jejich původními jmény.
Mammillaria saboae
Moje láska k těmto kaktusovým šperkům mě nakonec dovedla na jejich přirozená stanoviště v Mexiku. Měl jsem štěstí, že jsem je viděl všechny. Přestože jsou naprosto jasně blízce příbuzné, mezi jejich nalezišti jsou velké vzdálenosti.
Nejdéle známá je M. saboae. Popsána byla Glassem už v roce 1966. Je nejmenší z celé skupiny a možná i ze všech mexických kaktusů. Jednotlivé hlavičky mívají v přírodě průměr sotva dva centimetry a nalézt je velmi obtížné. Roste poblíž El Manzano v Chihuahua. V poměru k tělu má z celé skupiny největší květ. Kvete brzy zjara, většinou v březnu. Květy mají dlouhou trubku a jsou světle růžové. V přírodě jsou hlavičky a květy většinou jednotlivé, roubované rostliny bohatě odnožují a květů je samozřejmě více. Z celého okruhu tvoří nejméně ochotně semena. Je jich málo a navíc jsou semena ukryta velmi hluboko v rostlinách a jejich sběr je proto obtížný. A aby toho nebylo dost, přimět semena klíčit je nadlidský úkon. Za ta léta, co M. saboae pěstuji a snažím se je množit, mi vyklíčilo jediné semínko. Naštěstí se mi semenáček podařilo naroubovat na Pereskiopsis a mám dnes stoprocentní klon ke sprašování rostlin od jiných pěstitelů, u kterých není jisté, jestli se nejedná jen o tutéž vegetativně množenou rostlinu. Měl jsem ve sbírce rostlinu s tmavším květem, která měla i větší hlavičky, ale nezapojoval jsem ji do reprodukce, protože jsem měl podezření, že je hybridní. Na přiložené fotografii je to rostlina úplně vlevo. V úvahu připadá hybridizace s M. goldii, se kterou se mohou krýt časně kvetoucí exempláře.
Mammillaria saboae PA 2101, El Manzano, Chihuahua.
O dva roky později popsal Glass s Fosterem M. goldii. Je známá asi z jediné lokality severně od městečka Nacozari de Garcia v Sonoře. Hledání rostlin v přírodě bylo velmi obtížné. Popis, jak se na ni dostat, byl následující: z Nacozari jet na sever a v místě, kde cestu kříží železnice, odbočit doprava a jet ke druhému kopci. Super. Jenže železnice byla zrušena, koleje vytrhány, cesta už není prašná, ale asfaltová. Nakonec jsme se na lokalitu dostali. Překvapením byla po pás vysoká tráva, která pokrývala v téměř souvislé vrstvě celý kopec. Na několika málo volných místech se mi podařilo najít asi pět rostlin. Nikdy nerostly ve skupinách. Naneštěstí jsem měl málo času, protože se už začalo stmívat a lokalita je tak proklatě daleko, že jsem neměl možnost své pozorování ověřit. Na netu jsem našel informaci amerických botaniků, že pozorovali M. goldii mnohem dále na sever, až u Agu Arieta. U článku byly i zeměpisné souřadnice, tak jsem se tam vydal. Přestože se daly najít místečka, kde by mohla M. goldii růst, nenašli jsme ji. Jen Escobaria vivipara, jejíž mladé exempláře mohly imitovat M. goldii.
Mammillaria goldii
V kultuře kvete nejčasněji. Často už koncem února. Květy jsou fialové, nejtmavší z celého okruhu. Měl jsem léta jen dva klony. Jeden jsem měl od Franty Nechvíla. Byly to rostliny roubované na M. gracilis a vypadaly jako pravokořenné. Měly jednu chybu: kvetly příliš brzy a ať jsem dělal, co jsem mohl, nepodařilo se mi je sprášit s druhým klonem. Mezi kvetením obou klonů byla pauza čtrnáct dní a nedalo se s tím nic dělat; mohl jsem rostliny strkat pod parapet, zatmívat je, dávat na nejchladnější místo ve skleníku… Později jsem získal klony, které vyplnily mezeru v kvetení, a podařilo se mi získat semena. Ta jsou celkem dobře dostupná. Jak rostlina odrůstá, zralé plody se dostávají k povrchu rostliny a jsou kryté jen suchou slupkou. M. goldii mi nikdy nevyklíčila.
Mammillaria goldii PA 2114, Nacozari, Sonora.
V roce 1979 popsali Lau s Wagnerem M. haudeana. Roste v Sonoře v okolí města Yecora. Je známo více lokalit a je možné rozlišit dvě formy. Východnější populace, rostoucí směrem k Maycoba, jsou větší a mají hustější a delší trny.
Mammillaria haudeana PA 2109, „Maycoba“, Sonora.
Mammillaria haudeana PA 3324, Yecora, Sonora.
V přírodě jsem viděl obě formy. Na nalezištích jsou tisíce rostlin, jsou místa, kde pro samou rostlinu není kam šlápnout. M. haudeana kvete sezónně – jen jednou v roce, nejčastěji květnu až červnu. Květy jsou tmavší než u M. saboae. Hybridizace s ní je vzhledem k rozdílné době kvetení prakticky vyloučena. Semena tvoří poměrně ochotně, nejsou tak hluboko v těle jako u M. saboae a jsou největší z celé skupiny. Klíčivost je velmi špatná, z pěti set vysetých semen mi spontánně vyklíčily tři rostliny.
Na burzu do Chrudimi jezdím každoročně, ani si nevzpomenu, kdy jsem tam byl poprvé. Vzpomínám si, že ještě probíhala v nějaké nízké podlouhlé přízemní budově. Od první návštěvy jsem už jezdil každoročně. Dvakrát jsem se ženil, vždy v září. Ale termín nikdy nesměl kolidovat s burzou. Jen jedinkrát jsem na burze nebyl, protože mě pracovní povinnosti odvelely někam do zahraničí. Proč to tady vůbec píšu? Proto, protože to byl právě ten rok, kdy se u nás poprvé nabízela M. roczekii.
Mammillaria roczekii, pětiletý semenáček s prvním květem.
Popsána byla v roce 2003. V přírodě roste v Durangu u El Carmen v oblasti Canatlánu. Viděl jsem ji na třech lokalitách, je poměrně hojná. Velikostně je někde mezi M. haudeana a M. goldii, má nejdelší bradavky z celé skupiny. Kvete opakovaně celé léto, čímž se liší od svých sestřenic. Květy jsou svojí stavbou nejblíže k M. haudeana. Dobře plodí a semena klíčí nejlépe z celého okruhu M. saboae.
Mammillaria roczekii PA 2613, El Carmen, Durango.
Poslední rostlinou, která má asi k M. saboae blízko, je v roce 2014 popsaná M. bertholdii. Zatím je uznávaná jako samostatný druh, pokusy o rekombinaci jsem nezaznamenal.
Mammillaria bertholdii PA 1963, San Pedro Mártir Quiechapa, Oaxaca.
Příbuznost k M. saboae se nabízí, svým výskytem daleko na jihu v Oaxaca svádí k úvahám o příbuznosti s M. hernandezii, M. napina nebo M. deherdtiana. Tyto úvahy nejsou z mé hlavy, jen reprodukuji názory specialistů. Pokud přijmeme tezi, že M. bertholdii patří k M. saboae, pak máme přes dva tisíce kilometrů mezi M. goldii a M. bertholdii, kde mohou růst další krasavice z okruhu M. saboae.
Mammillárie z okruhu M. saboae mají podobnou životní strategii. Rostou ve štěrku v miskách na skalních plotnách, kde nemají jinou rostlinnou konkurenci. Často doslova stojí ve vodě, ale vzhledem k tomu, že misky nejsou hluboké, netrvá to dlouho. Slyšel jsem, že M. saboae bývá v zimě zamrzlá v ledu. A na závěr slíbený klíč: M. saboae je nejmenší, kvete světle růžově, většinou v březnu; remontuje výjimečně. M. goldii má nejtmavší květ a kvete nejdříve, často už koncem února, je největší a nejhustěji otrněná. M. haudeana kvete začátkem léta, má nejřidší trny. M. roczekii má nejdelší bradavky, kvete opakovaně celou sezónu. M. bertholdii je nezaměnitelná.
