Před mnoha lety jsem si ze zájezdu za kaktusy na severní Moravu dovezl dvě roubované odnože v té době velmi vzácné, bíle kvetoucí formy Mammillaria theresae.
Byl jsem ujišťován, že se jedná zcela určitě o odnože z různých matečních rostlin, tedy o dva různé klony. Za uplynulou dobu jsem z rostlin získal celou řadu odnoží, které z části obohatily sbírky jiných, především brněnských kaktusářů. Ostatní rostliny, které zůstaly v mé sbírce, pak pravidelně bohatě kvetou každý rok nádhernými květy, které netrpí růstovými deformacemi (fasciacemi). Jak je zřejmé z obrázku na ti-tulní straně, květy mají dobře vyvinuté nejen blizny, ale i tyčinky s prašníky s velkým množstvím pylu. I přesto, že literatura uvádí u M. theresae schopnost samoopylení (samosprašnost), vždy jsem se snažil sprašovat navzájem rostliny pocházející z rozdílných rodičů. Kvalita takových semen je výrazně vyšší než u semen vzniklých samoopylením a pravděpodobnost vyklíčení se rovněž zvyšuje. V prvních letech jsem vyséval čerstvá semena pouze v malém množství do výsevního zařízení se zářivkami. Tyto pokusy byly zcela neúspěšné. Postupem času jsem začal provádět výsevy starších (dvou a tříletých) semen, rovněž bez valného úspěchu. Mezi použité výsevní metody jsem postupně zařadil opakovaný přesev semen, skarifikaci, máčení semen v peroxidu vodíku a v roztocích různých kyselin s různou koncentrací a expoziční dobou. Vyzkoušel jsem různé substráty i kombinaci mechanické a chemické skarifikace. Úspěšnost všech těchto metod byla velmi malá a především se mi nedařilo opakovaně dosáhnout stejným postupem uspokojivého, tedy stejného nebo alespoň obdobného výsledku. Teprve v posledních třech letech se mi podařilo modifikovat výsevní postup tak, že mi způsob provedení umožnil opakovaně dosáhnout relativního úspěchu v počtu vyklíčených semenáčků M. theresae ‚albiflora‘. Podotýkám, že nelze zaměnit počet vyklíčených semenáčků s počtem vypěstovaných rostlin.
Mammillaria theresae albiflora v roce 2019.
Vlastní výsevy byly prováděny modifikovanou „Fleischerovou metodou s odloženou skarifikací“. Pro výsevy byl použit substrát ve složení: 40 % (objemových) bratčického písku, 20 % zeminy, 20 % štěrku a 20 % zeolitu. Vše bylo sterilizováno při 160 °C po dobu 45 minut v elektrické troubě. Výsevy byly provedeny do plastových výsevních misek s víčkem. Substrát byl vždy pouze navlhčen destilovanou vodou s previcurem (bylo použito pouze asi poloviční množství vody, než doporučuje PP v Chrudimi). Vyseta byla vybraná, nepoškozená semena, čistá a namořená (manganistanem draselným).
Mammillaria theresae albiflora v dubnu 2020
Po vysetí před uzavřením krabičky byl výsev vždy lehce přestříknut destilovanou vodou s previcurem a uzavřen. Krabičky byly umísťovány do výsevního aparátu s osvětlením 2 (studená bílá) + 1 (teplá bílá) zářivkovými trubicemi po dobu 15 hodin denně. Teplota v době svícení dosahovala cca 30 °C. Misky byly otevírány 10. den po výsevu, semena byla vyjmuta, ihned skarifikována a opět vložena zpět do výsevní misky. Před uzavřením byla skarifikovaná semena preventivně přestříknuta opět destilovanou vodou s previcurem. Ke klíčení semen docházelo za dalších minimálně 8–10 dní od provedení skarifikace, tedy asi 18.–20. den po výsevu.
Popsaným způsobem se mi podařilo získat mladé rostlinky, které tvoří základní genetický materiál pro další pokusy.
Klíčenci M. theresae "albiflora" jsou výrazně choulostivější a méně vitální než jedinci klasické M. theresae.
V průběhu všech pokusů se ukázalo, že limitujícím faktorem, který rozhodoval o úspěšnosti výsevu, byla minimální vlhkost výsevního substrátu. Při vyšším navlhčení substrátu začalo vždy docházet k masivnímu rezivění kořínků a tkání čerstvých klíčenců a postupnému odumírání převážné většiny čerstvých semenáčků. V takovém případě se již nepodařilo semenáčky zachránit ani po výrazném snížení vlhkosti substrátu. Je zajímavé, že při společném výsevu M. theresae ‚albiflora‘ a M. theresae do jedné výsevní misky nedošlo v případě úhynu klíčenců M. theresae ‚‚albiflora‘‘ nikdy ze stejného důvodu současně k úhynu semenáčků M. theresae.
Na obrázku je zobrazen první kvetoucí semenáč z mého výsevu v roce 2017 naroubovaný na Echinocereus viridiflorus.
Na jaře 2019 jedna rostlinka vykvetla jedním květem a byla odděleně opylena jedním z rodičů. Naopak pyl z květu roubovaného semenáče posloužil k opylení dvou květů dvou různých jedinců rodičovské generace (pro tzv. zpětné křížení - backcross). Při zpětném křížení bylo získáno celkem 19 semen, která byla na začátku prosince 2019 výše popsanou metodou vyseta.
V současné době mám z tohoto výsevu k dispozici 6 pravokořenných semenáčků M. theresae "albiflora"‘, což představuje 31,5% úspěšnost při výsevu.
Opylení prvního květu kvetoucího semenáče se příliš nezdařilo. Získaný plod obsahoval pouze 2 vyvinutá kvalitní semena, která byla odděleně rovněž vyseta. Jedno z nich přesto vyklíčilo v životaschopný, geneticky velmi cenný semenáček.
Dalším, i když poněkud zdlouhavějším způsobem, jak získat výsevem nové klony M. theresae ‚albiflora‘, je vzájemné sprášení bělokvětých a fialově kvetoucích rostlin, ze kterého získáme v ideálním případě hybridní dceřinou generaci fialově kvetoucích rostlin
Mammillaria theresae
které při následném vzájemném křížení poskytnou semena jak fialově, tak i bíle kvetoucích rostlin (ideálně v poměru 3:1). Tento poněkud zdlouhavý proces můžeme urychlit, pokud máme kromě bíle kvetoucího jedince rostlinu se světle zelenou epidermis, světlejšími fialovými květy a odlišným otrněním, které bývají heterozygotní (jsou zároveň nositelem dominantní a recesivní vlohy pro barvu květu).
Mammillaria theresae
Při vzájemném sprášení bíle kvetoucího jedince s takovou rostlinou získáme k výsevu semena rostlin jak s fialovými, tak i bílými květy v poměru 1:1, a to již v první filiální (dceřiné) generaci. Větší množství kvalitního genetického materiálu může přispět k udržení a rozšíření této významné odchylky v našich sbírkách. Cílem je získat a rozmnožit v dostatečném množství pravokořenné, životaschopné, bíle kvetoucí rostliny, které nebudou trpět růstovými deformacemi a stanou se ozdobou našich sbírek. Všem zájemcům o uvedenou problematiku doporučuji článek uveřejněný panem S. Nitzschkem (Německo), v internetovém časopisu Xerophilia č. 10 z roku 2014, na stranách 57–60. Z článku je zřejmé, že německým kaktusářům se již podařilo dosáhnout jistých dílčích úspěchů.
Zdroj: ZPRAVODAJ KLUBU KAKTUSÁŘŮ ASTROPHYTUM BRNO | 1/2020, http://www.astrophytum.cz/azet/2001.pdf
Komentáře
Neskarifikoval jsem, protože to prostě neumím a tak jsem to vysel jako cokoliv jiného. Na substrát, který byl (dost) vlhký. Teplota prostředí 23-30c, stíněné místo (za východním oknem). Je to zadělané sáčkem (ten tam dávám z důvodu zapaření) a víčkem. Už to je vyseto možná měsíc a půl a zatím ani ťuk.
Kdyby chtěl někdo poradit budu rád.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.