Návštěva Národního parku
Následující den je sobota třináctého, ale my to ani nevnímáme, nás zajímají kaktusy. Nedaleko místa nocování jihovýchodně od San Luis mezi Donovan a Villa Dora nacházíme větší formu Gymnocalycium fischerii.
Některé rostliny dosahují průměru až 12 cm a rostou na svahu už kousek od cesty v husté trnité buši na řídkém kamenitém kopečku. Pak se přesouváme přes San Luis severozápadně, podívat se na Gymnocalycium striglianum. Zastavujeme 2 km severně od San Pedro, teplota po poledni vystupuje na teploměru na 34 °C ve stínu. Hledáme po pravé straně cesty, kde rostou v hrubším křemičitém písku nebo kamenitém štěrku na plném slunci. Rostlinky mají stříbrnou pokožku a jsou velmi pěkné. Společně na této lokalitě rostou ještě Cereus aethiops, Gymnocalycium schickendantzii, Echinopsis leucantha, Opuntia sulphurea a několik druhů tilandsií.
Cesta do Národního parku.
Pyrrhocactus bulbocalyx, Parque National Sierra de las Quijadas 13.1.2007
Pokračujeme dále na severozápad, kde se chceme podívat do Národního parku. Po cestě zastavujeme ještě na jedné lokalitě Gymnocalycium striglianum. Stále častěji se kolem cesty objevují velké trsy Tephrocactus articulatus a jeho beztrnná forma inermis. Čím více se blížíme k PARQUE NATIONAL SIERRA DE LAS QUIJADAS, tím je zem červenější. Po prašné cestě zajíždíme až na parkoviště, kde je nádherná vyhlídka na krajinu. Hluboké kaňony a červená zem silně připomínají Gran Canyon v USA, bohužel Argentinci neumí svou přírodní krásu tak dobře prodat. Kocháme se fantastickými pohledy, pózujeme před fotoaparáty, abychom zachytili z této krásy co nejvíce. Martinovi se podařilo později při přetahování snímků do databanky omylem všechny obrázky z Národního parku vymazat. Kaktusy však rostou i zde, dokonce skvělé nálezy. Kromě už zmíněného Tephrocactus articulatus a jeho beztrnné formy inermis se zde vyskytuje Tephrocactus alexanderii s bílými i černými hustými trny, Cereus aethiops, Echinopsis leucantha, Trichocereus candicans, divoce vytrněný Pyrrhocactus bulbocalyx. Nádherné jsou všudypřítomné porosty dickií, několika druhů opuncií a tillandsií. V Národním parku se mají údajně nacházet stopy dinosaurů, mě to spíše připomínalo zbytky zkamenělých stromů. Když jsme se nabažili skvělých pohledů, tak se přesouváme směrem na východ k městečku Lujan. Než se setmí, zajíždíme jižně od městečka na lokalitu Gymnocalycium ochoterenai. Vyskytuje se zde na žulové kamenité zemi spolu s Cereus aethiops, Echinopsis leucantha, Trichocereus candicans a Gymnocalycium schickendantzii. Ještě v 19 hodin večer svítí prudké sluníčko a i když fouká silný vítr, je stále 33 °C. Už za tmy sháníme v Lujan ubytování. Viděli jsme reklamu na cabaňas, tak to jdeme hledat. Byli jsme nasměrováni na kraj města, kde měl rekreační chatu „daču” milý majitel, který nás na ni ochotně zavedl. Projíždíme na konec tmavé ulice a majitel postupně na stožárech rozsvítí světla. Asi je celá ulice jeho nebo má službu u veřejného osvětlení. Chata splňuje všechny naše požadavky, především elektřinu na dobití baterií a přetáhnutí dat, vodu na dobrou koupel a vyčištění semen, ale hlavně dobrou postel na přespání. Ještě dlouho do noci diskutujeme nad prožitými zážitky.
Tephrocactus alexanderii, Parque National Sierra de las Quijadas 13.1.2007.
Lumír Král, tamtéž 13. 1. 2007
