Díky nabídce dobrého kamaráda, cestovatele a vynikajícího pěstitele vzácných sukulentů, Luboše Hojného, který má neobyčejně dobré srdce, jsme se s manželkou na týden dostali do Ománu.
Na poslední minutu jsme koupili asi za třetinovou cenu zájezd do pětihvězdičkového hotelu v Salaláhu. Prosincové počasí bylo srovnatelné s naším létem, večerní teploty kolem 25 °C, paráda. Přes den jsme ovšem pronajatou toyotou bloudili po přírodě – ovšem slovo bloudili – to není to pravé. Luboš totiž věděl přesně, kde se nám bude líbit nejvíc.
Když už jsem se zmínil o teplotě večer, pak musím také dodat, kde jsme večery trávili – bylo to venku, u baru hotelu Fanar. Tam zdarma nalévali dobrého piva i vína, co moje i Lídy hrdlo ráčilo. Trochu rozdíl s časy, kdy jsme večery v Mexiku trávili romanticky u ohýnku a pod širákem, s poněkud mizerným mexickým pivem.
Den před odletem nám Arabské moře poslalo dvě zlomyslné vlny za sebou, i když, jak fotka dokazuje, tvářilo se docela mírumilovně, prázdninově, prostě dovolenkově.
Lídu jedna vlna trochu postrčila a druhá ji hned porazila, až si v tom přílivu zalehla ruku. Za dva dny nato už ležela v chrudimské nemocnici po operaci, s dvaceti centimetry šroubu v rameni. Na obrázku je hodinku po nehodě, a jak vidět, na apetitu jí to nijak neubralo.
Chvíle u moře byly ovšem jen nadprodukty našeho výletu, hlavní byl pobyt v přírodě, mezi kytkami – taky – jak jinak? V našem případě sukulentními. I když nutno říct – jako celek ta příroda vypadala dost nepříjemně suchá. Ale kde jinde se pokochat sukulenty než v domovině?
A tak si, přátelé, některé na obrázcích připomeneme. Jako hlavní a nepřehlédnutelná bylo Adenium dhofarense (Dhofare: kopcovité území v Jižním Ománu)
Adenium dhofarense je sice hodně podobné s A. obesum, ale jak píše Libor Kunte v loňském časopisu Kaktusy, trochu se přece jen odlišuje. Některé z nich byly impozantních rozměrů, skoro metr tlusté, a i dva metry vysoké. Trochu rozměrné pro naše skleníky. Ovšem když si rostlinku koupíte u nás nebo od Luboše, dlouho vás životem bude provázet, aniž by vám ubírala prostoru. Rychleji roste roubovaná, třeba na oleandr.
Luboš nám ovšem ukázal také dva drobečky. První z nich Euphorbia hadramautica, fantastická maličká kytička, o něco širší než jeden centimetr. Dlouho jsme ji v té suché trávě hledali, ale když jsme našli první, pak už jsme jich viděli desítky.
Další miniaturka – Dorstenia foetida arabica, obývá velký prostor v Africe i Arábii, je tedy dost variabilní. Našli jsme pár stanovišť, kde jich rostly na pár metrech desítky. Však to známe ze sbírek, dokáže se sama rozmnožit díky semenům, která jsou z plodů postupně vymrštěna do okolí.
Občas jsme v okolí Salaláhu potkali i tyhle asklepiadáčky. Je to žlutokvětá Caralluma flava, dobře se pěstuje i v našich sklenících a snadno se množí řízkováním.
Posledním obrázkem si představíme kadidlovník, Boswellia sacra (foto Bořek Prokeš).
Je to kytka, která produkuje vzácnou pryskyřici, a pro Omán je to jeden z úspěšných vývozních produktů. I na našich webech je možné kadidlo objednat a svůj domov tak příjemně provonět.
Omán – destinace velmi přátelská. Arabové přívětiví a slušní lidé, vždy ochotní pomoci, snaží se porozumět a vyhovět. Všude bezpečno, jen toho pivečka mimo areál hotelu je poskrovnu. Mohu vřele doporučit. Za zájezd na poslední chvíli jsme zaplatili 16000,-. Za to vše jsme obdrželi 7 dní v krásném pokoji, s dopravou a plnou penzí s báječným bufetem a mnoha různě upravenými masy, mimo vepřového. Můžeme vřele doporučit!
Pavel a Lída Pavlíčkovi
Komentáře
Promiňte staříkovi stále častější chybovost...
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.