Z Port Headlandu, kde jsme doplnili zásoby, míříme do Národního parku Karijini, který podle nás patří mezi 5 nejkrásnějších parků na celém kontinentu.
Předpověď počasí je dobrá – pár dní má být jen 30 stupňů. Park nabízí dech tající strmé rokle, soutěsky, průrvy, vodopády, jezírka a pohledy na tu úžasnou scenérii shora i zdola. Na mnoha místech si ve studené vodě lze zaplavat. Turistických tras je v Karijini hodně, několik z nich se pyšní nejvyšším stupněm obtížnosti. My se pyšníme tím, že jsme je v minulosti všechny prošli. Jsou opravdu překrásné. Zrovna však je na nich nadstav vody. Druhá část parku se nachází v pohoří Hamersley Ranges. Tahle oblast je geologickým rájem. Skalní stěny z mnoha nerostů, kdysi horotvornými pohyby vyzvednutých a pokroucených do neskutečných tvarů, tam hrají překrásnými barvami.
Na zpáteční cestě jsme si všimli, že Esmeraldě utíká pneumatika. Nejbližší opravna byla zhruba o 280 km dál v důležitém těžebním centru Tom Price. Jak naschvál zrovna byl dlouhý víkend se dvěma státními svátky. Všechno bylo zavřeno, ale s notnou dávkou štěstí se nám v Tom Price přece jen podařilo koupit hever (starý už nefungoval) a u tamní benzinky jsme ucházející pneumatiku dofoukli. V kempu v Korálové zátoce (Coral Bay) jsme zničenou pneumatiku vyměnili za rezervu. Novou pneumatiku jsme koupili až v městečku Carnarvon, protože až v něm jsme se konečně dostali do první otevřené opravny. Při výměně kola vypadl z útrob Esmeraldy malý mrtvý myšák. Do té doby už v ní pobýval a hryzal skoro 3 týdny a stal se hotovým přeborníkem ve vyhýbání se nastavené pasti. Sýr z pasti pokaždé vyžral do posledního drobku, načež z pasti důstojně a pravděpodobně s pyšnou tváří zmizel. Při jednom nastavování past nečekaně spustila a Bobovi málem zlomila prst. V Carnarvonu tedy bylo nad vší pochybnost, že náš myšák to má za sebou. Do konce cesty naše usínání už žádné myší hryzání nerušilo.
Žraločí zátoka (Shark Bay) je vždycky plná turistů. Jezdí se tam za mořskou faunou (např. velrybím žralokem), potápěním, šnorchlováním, kempováním, prostě za aktivním odpočinkem. Nás lákala stromatolity v Hamelin Pool a půvabným pobřežím. První stromatolity se na zemi objevily už před 3 500 milióny let. Patří tak k vůbec nejstarším formám jednoduchého života. Ty v Hamelinské zátoce se podobají obrovským houbám. Jejich seskupení tam trůní v mělké vodě u krásného tyrkysového pobřeží. Převapilo nás, že v celé této oblasti bylo velmi větrno a až chladno. Moře mělo krásnou barvu, ale venkovní teplota do vody příliš nelákala.
V této části našeho výletu přišel čas se koncentrovat na to, co na jaře do státu Západní Austrálie láká tisíce návštěvníků: kvetoucí divoké květiny. Není žádnou nadsázkou, že na jaře se velké kusy tohoto státu mění v kvetoucí zahradu. Přirozeně nám neuniklo, že severněji už nějakou dobu kvete plno květin. Hodně jsme jich viděli už od oblasti Tom Price a Karijini. Cestou do národního parku Kalbarri však o vrcholící sezóně květů nebylo pochyb. V Kalbarri samotném roste 1200 druhů rostlin. Velkou a košatou bílou grevillii s českým názvem bílá chocholka jsme letos viděli kvést na obrovských rozlohách, ale množství květin a keřů v květu našemu oku lahodilo téměř všude. Kalbarri však nejsou jen kytky. Nad jednou z roklí v parku nedávno otevřeli krásný skywalk čili prosklený výhled do krajiny. Kalbarri má i druhou část, která nabízí několik tras nad pobřežními útesy. Obzvlášť hezká stezka vede nádherným Duhovým údolím. Ale těch much, co nás celé dny všude obtěžovalo!
Musím přiznat, že každá cedule se zákazem vstupu, na kterou cestou natrefíme, nás nezastaví. Za jednou takovou jsme v Green Head objevili těžbu sněhobílého písku. Dělníci tam naštěstí zničili zatím jen malou část velkých bílých dun. Část těch nedotčených nám nikdo nebránil projít – zejména proto, že tam nikdo nebyl. Bílé duny v té oblasti pokrývají velkou rozlohu v širokém okolí. Shodou okolností se ukázalo, že „těžební duny“ v Green Head pro nás byly nejpřístupnější a díky tomu, že zrovna nefoukal vítr, také nejkrásnější.
Barvy a tvary vcelku nevysokých Vrcholů (the Pinnacles) nedaleko Perthu přitahují fotografy. Tento park, pyšnící se mnoha zvětralými homolemi, stojícími v písku, není náročný na návštěvu. Dá se projet autem za dvě hodiny. Když už ho máme při cestě, nejde se v něm nezastavit. Perthu, hlavního města Západní Austrálie, se dotýkáme jen okrajem. Jedeme přímo na jih. Už blízko jihozápadního pobřeží projíždíme okraje národního parku Mt. Stirling. Tam to místy připomíná krajinu okolo Rohacu. Kempujeme na palouku v buši. Ráno jsme v našem bezprostředním okolí objevili 5 druhů kvetoucích orchidejí a také několik vzácněji se vyskytujících kytek. Rovněž tento park je teď plný květů. Ze všech nejlepší na kytky je však park následující.
Národní park Fitzgerald River je biosféra světového významu. Je domovem 1800 druhů kytek a kvetoucích keřů, z nichž 62 neroste nikde jinde na světě a dalších 250 je vzácných. V sezóně, která vrcholí v srpnu, to v parku vypadá jak v rajské zahradě. Jsme rádi, že i teď na konci září je na co se dívat. Každou chvíli fotíme desítky nádherných květů. Uchvacuje nás královská hakea, banksie, zvonky, myrty a vůbec každý květ, který v buši vidíme. Na každém stanovišti objevíme další druhy. V parku je rovněž úžasná zátoka Point Ann, ve které migrující velryby rodí mladé. Mámy s mláďaty pak v zátoce zůstávají, dokud mláďata nevyrostou tak, aby zvládla společnou cestu do Antarktidy. Velryby se V Point Ann dají pozorovat pouhým okem, protože se tu velmi často zdržují blízko u pobřeží. Podobná lokalita, sloužící jako velrybí porodnice a jesle plus školka, je Austrálii už jen jedna. Úplně fascinováni v Point Ann sledujeme blízkou velrybí mámu s mládětem. Počasí se zatím rapidně zhoršuje. Je okolo 20 stupňů a je dusno. Shlukující se tmavá mračna hrozí deštěm. Po poledni začíná hustě pršet. Déšť brzy přechází v otřesný liják. Plánovali jsme pokračovat parkem a těšili jsme se na další kytky. Ale rozbahněná prašná cesta podél pobřeží je zavřená. Musíme na hlavní silnici. Všude je vody až hrůza. Lije celé odpoledne a večer. V Esperance je zima a pro déšť není vidět na krok.
