Vždy se psalo – leden, to je pro kaktusáře doba odpočinku, který je využíván ke studiu kaktusářské literatury. Dnes by se tedy asi spíše řeklo – ke studiu informací z internetu. Tam je ovšem těch informací tolik, že je kumšt se v nich vyznat.
Kaktusář má také trochu více času prohlédnout si, co přes sezónu nafotil, může se o své okomentované fotečky se čtenáři podělit. To bychom byli všichni jistě rádi, a když někdo v příspěvku napíše slovo semeňýk, klidně to opravíme na slovo plod. Upravíme pravopis i slovosled. V tom není pražádný problém.
Když právě teď nemám žádnou fotku, kterou bych se snažil okomentovat, navrhnu, že by bylo dobré si uprostřed zimování své kaktusy pečlivě prohlédnout. Hlavně kvůli výskytu vlnatky nebo pavoučka. A jak zasáhnout? Když je napadeno jen pár rostlin, pak raději vyklepnout z květináče a ponořit do nádoby s roztokem kontaktního prostředku se smáčedlem. Nechat oschnout a do jara uložit bez substrátu. Je dobré si pročíst příspěvek o ochraně v předchozích dílech našich Novin.
Zmíním se o tom, jak zacházet se starými rostlinami, třeba s echinocereusy. Jsou kaktusy, které s věkem rostou do krásy, třeba astrofyta, gymnokalycia a další. Ale další rody, zejména ty, které rostou trsnatě a spodní části stonků časem ztrácejí na kráse, umíme zmladit.
Jak je na obrázku vidět, pahýl dobře obroste čerstvými odnožemi, které zase po dlouhý čas budou ozdobou sbírky. Odnože zkrátím cca na 6 – 8 cm, „namočím“ do práškového stimulátoru, řezy případně ještě současně postříkám clonexem (viz např. ZDE) a posadím do květináče s trochou drenáže (např. perlit…).
Stejně lze postupovat i při vegetativním množení odnoží vzácných rostlin. Pan Hájek, profík z Třemošné u Plzně, nabízí i pravokořenné rostliny vzácných miniaturek (pedio, malé mamilárky…), které narostly roubované. Píše: "Napité odnože jsem odříznul na jaře, řez ošetřil dřevěným uhlím bez stimulátoru, počkal na čekací kořeny, zasadil pak vše do obvyklého substrátu, který používám - směs 3 dílů lávy, 4 díly pemzy, 2 díly písku a trochu vápence. V polostínu a na vzduchu dobře prokoření."
Další, v poslední době velmi chválenou metodou, je ošetření Clonexem. Petr Šimon je výsledkem nadšen: "Teď jsem kontroloval ořezané odnože ošetřené přípravkem Clonex na zakořeňování a už mají kořínky. Je to na Pediocactus despainii, řezal jsem před 20-ti dny, a zdaleka nebylo ideální počasí. To byla ta vedra, ale naštěstí byly odnože už dost velké a přestály to. Za chladna by to šlo dělat určitě i na menších."
Další profík, Miloš Duben, na dotaz odpovídá: "Clonex je používaný profesionály i amatéry po celém světě. Je to průzračný gel, formule s vysokým obsahem hormonů, vitamínů a minerálních živin. Proč je Clonex tak dobrý? Téměř okamžitě těsní tkáně řízkované rostliny, což eliminuje riziko infekce nebo embolie. Obsahuje kořenící hormony, což znamená, že řízek je plný potřebné síly pro explozivní vývoj zdravých a bohatých kořenů. Clonex obsahuje kompletní profil živin a stopových prvků, které vyživují a posilují nové rostliny."
Inu, nedalo mi to, a kapalný Clonex ve spreji jsem si koupil. Použil jsem a poněkud žasnul.
Řízky Echinocereus metornii BW 212 po měsíci od ošetření.
Vyzkoušel jsem to i na odnoži z Pediocactus paradinei, odnož něco málo přes centimetr velká, po postřiku ochotně vytlačila kořínky.
V zimě se probírám soubory s obrázky, které jsem po cestách Mexikem nasbíral. Vzpomínky se vynořují, a zase mě u srdce zahřejí krásy, co jsem tam za ta léta uviděl.
Gymnocactus mandragora PP 834
Abychom tedy v lednových novinách nebyli úplně bez obrázku kaktusu, přidávám sem absolutně nejvzácnější mexický kaktus (podle mého soudu), fotku z cesty v roce 2002. Řekl bych, že v Evropě mnoho kulturních, květuschopných rostlin nenajdeme. Zadáme-li na netu jméno Gymnocactus (Rapicactus, Turbinicarpus) mandragora, objeví se množství fotek, ale jen malá část tuto rostlinu opravdu představuje. Většina rostlin kvete takhle bíle, s náznakem růžového proužku v okvětním lístku, zřídka jsou proužky i tmavší. Nikdy jsem však neviděl květ celý do červena laděný.
Gymnoactus mandragora PP 834, ze semen z divokých rostlin u Tanque Menchaca, viz Únor 2016.
Abych nebyl podezírán z toho, že dokážu krásy Mexika vstřebávat jen skrze kaktusy, dokážu být nadšený i ze starých památek nebo i z mladých zázraků přírody. Podívejte se třeba na tuto hnědookou dívku, co pomáhala tatíkovi ve stánku kuchtit tacos s kuřecími kousky. Krásné dívce je už o 20 let více, ale už jen nad slovem tacos se mi sliny fakt sbíhají.
A drobný povzdech nakonec.
Zpráva z tisku: …Půda má neopominutelnou, kulturně historickou a sociální dimenzi. Z toho vyplývá, že vlastnictví půdy a nakládání s ní je natolik spojeno s veřejnými zájmy…
Bezostyšně u nás pokračuje zločinné nakládání se zemědělskou půdou. Hlavně u těch velkých majitelů, resp. zejména nájemců širých lánů, tedy tzv. mastných hub (teď nemám na mysli jenom ministra zemědělství!). Ovšem právě proto, že tito lidé jsou i na vršku politiky, nic se nemění. S tímto zvěrstvem ministerium životního prostředí nenadělá zhola nic. Zato je třeba tučnou pokutou, ne-li vězením, postihnout osoby, které rozvrací život na planetě, když si vezmou plůdek kaktousku někde vedle příkopu. Ach jo.
Komentáře
take krasne osobne a pestre.Touto rubrikou sa dostalo na mnozstvo tem a clovek vzdy pookrial na dusi i vedomostiach.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.