Cerro Bola

Název Cerro Bola v Mexiku je všem kaktusářům notoricky známý. Ve skutečnosti se jedná o kopec, který zdálky připomíná kouli, a tvoří tak nezaměnitelnou dominantu oblasti. Kopec leží v těsné blízkosti dálnice MEX 40, spojující Torreón a Saltillo.

A jelikož se jedná o místo, kolem kterého vede většina cest za kaktusy v Coahuile, tak snad ani není kaktusáře, který by byl v Mexiku a toto místo nebo jeho okolí nenavštívil.

Když jsme v roce 2016 plánovali návštěvu Cerro Bola, ani jsem se sem nijak moc netěšil. Jak už to tak bývá, takovéto dlouho známé a navíc civilizaci dostupné lokality jsou často zdevastované, kytek mnoho nebývá a pěkných už vůbec ne. Všechno ale bylo jinak.

Nejprve jsme zjistili, že dostat se k samotnému kopci na rozdíl od dob dřívějších není vůbec jednoduché, byť v těsné blízkosti vede silnice. Jedná se totiž o dálnici, která je vybavena ochranným plotem, který brání z dálnice sjet. A to i v místě původní osady Cerro Bola. Ale proč taky, vždyť dnes už je to jen pár opuštěných ruin. Museli jsme si tedy dát ještě jedno kolečko navíc, objet lagunu, dostat se na protilehlý směr dálnice, vrátit se na nejbližší křižovatku dálnice 40 a zkusit štěstí ještě jednou. No zajížďka dobrých 30km. Věděli jsme ale, že řešení existuje, a tak šlo jen o to být pozorný. Napodruhé už to klaplo. Stačilo najít kousek staré silnice, která slouží jako provizorní odpočívadlo a za ním je jediný vjezd na ranč za kopec. Brzy jsme byli na místě.

Karel DSCN7486 m

Cero Bola, kopečky u silnice MEX 40 (Saltillo-Matamoros), foto Karel Sladký.

Musil coahuilense 3 m

Astrohytum coahuilense (foto Jiří Musil).

Lokalita Cerro Bola je spojena hned s několika kaktusy - s Thelocacus bolansis, Astrophytum senile a zejména s Astrophytum coahuilense. Tento kaktusářský šperk byl také náš hlavní cíl. Někteří členové z naší výpravy už v této oblasti byli a hovořili o několika nalezených jedincích v rovině. Naštěstí jsme myšlenku následovat jejich původní nález včas opustili a vydali se přímo na kopec. A nestačili jsme se divit. Kopec a jeho okolí bylo plné kaktusů. V dolních partiích Coryphantha valida, Echinocactus horizonthalonius, Mammillaria grusonii, Hamatacanthus hamatacanthus, Ancistrocactus uncinatus, Echinocereus stramineus, Grusonia bradtiana, o něco výše na skalnatých stěnách přibyly krásné exempláře Thelocactus bolansis a v horních partiiích pak mamilárie z okruhu Mammillaria lasiacantha, Epithelantha micromeris var.greggii a samozřejmě vytoužené Astrophytum coahuilense. A bylo se na co dívat. Od malých semenáčků přes pěkně rostlé rostliny v nejlepším věku až po staré rostliny. Vrcholem pak byl starý kmet úctyhodného věku, který snad pamatuje ještě Friče. Celý vrchol vypadal místy jak vydlážděný z vápencových bloků a všude ve štěrbinách spousty kaktusů. A co bylo velmi pozitivní, žádné známky působení domácího dobytka a poškození rostlin. Prostě kaktusářský ráj. Vůbec jsme nelitovali výstupu až na vrchol. Jediné, co zde ale nenaleznete a má u svého jména také přívlastek Cerro Bola, je Astrophytum senile. Ale to bychom chtěli už moc. Za ním je třeba se vydat přes planinu k horám. Tam ale až někdy příště.

V letošním roce, tedy po 3 letech, jsme se s kamarády na Cerro Bola vrátili. Přespali jsme v místě, kde se před nějakou dobou těžil štěrk. Noc byla nádherná, na obloze zářili tisíce hvězd. Tentokrát to bylo v horkém létě a tak kytičky byly spíše zatažené a kvítek nikde žádný. Přesto jsme nelitovali. A co je nejdůležitější, mohli jsme konstatovat, že se vůbec nic nezměnilo. A to je dobře.

Musil coahuilense1 m