Kdo čtete Internetové noviny, Romana znáte a kdo čtete brněnský Azet, zase víte, ve které že to sbírce jsme se byli na feráky podívat poprvé.
No a kdo čtete Naše Vaše noviny poprvé, nevíte nic. Vám doporučuji přečíst obé. Čtení je to prý pěkné, fotky jsou pěkné určitě.
Obr.: E. polycephalus
Obr.: E. horizonthalonius
Obr.: vlastně takový průřez romanovou sbírkou, ovšem z přírody. H. texensis, USA
Nyní se tedy podíváme podruhé do Romanovy sbírky a také podruhé do říše jedněch z nejkrásnějších kaktusů – Ferocactusů. Roman se specializuje zejména na „horizontíky“ a polycephalusy, ale jelikož si libuje v kaktusech, které svými trny budí někdy až hrůzu a děs, část své sbírky postavil na ferocactusech.
Obr.: při pohledu na tyto rostliny se člověk musí divit tomu, že dokáží vykvést a úspěšně se rozmnožovat...
Obr.: jsou situace, kdy vám nepomůže držet rostlinu v malé misce a doufat, že ušetříte místo. V okruhu 20cm na každou stranu nestrčíte ani stéblo trávy.
Ferocactusy jsou skutečně nádherné rostliny, ale vyžadují spoustu času. I velké rostliny ve sbírkách jsou vlastně jen semenáčky, které shodou okolností kvetou. Ve sbírce dominanta, v přírodě by to byl prcek, u kterého byste se nevyfotili.
Obr.: ve sbírce krásná dominanta
Obr.: v přírodě ke kaktusu však ani nedojdete
Jediná výhoda, a trošku se bojím, že navíc jen výhoda v mých očích, je skutečnost, že jsou krásné i bez květů. Květy dokonce v mých očích na těchto rostlinách trošku kazí celkovou kompozici. Květ, který se není schopen prodrat přes hustou hradbu neprodyšných trnů a pak se jen tak tak rozevře moc vášní nevzbudí. Vlastně se divím, že ty rostliny plodí, protože nevěřím, že si čmelák nebo včelka najde cestu až k blizně a odvede svou důležitou práci.
Obr.: poupě se při trošce snahy najít dá, ale kolik parády udělá na tomto zlatém jehelníčku, to je otázka.
Obr.: a ta samá rostlina, jen v červeném provedení. Kdysi jsem vysel porci semen těchto kaktusů a co mě bavilo nejvíc, bylo pozorování různobarevnosti trnů jednotlivých rostlinek (i oranžovo žlutočervených trnů).
Jedna z věcí, kterými mě inspirovala Romanova sbírka ,je přeorientovávání se na rostliny, které jsou krásné i bez květů. Květy vnímám jako odměnu a poděkování rostlin za dobrou péči. Pokud rostlinu pěstujeme od semene, pak i důkaz jistého kaktusářského umu. Nicméně květy, mnohdy překrásné, jsou jen krása s jepičím životem. Po většinu roku nám zůstává „jen“ ten kaktus. A jelikož mě vzrušují stejné typy kaktusů jako Romana, nebude to dlouho trvat a sám si přetvořím sbírku na horizontíky, polycephalusy a feráky.
Mám oproti vám také jednu výhodu. Mám jen maličký balkon a tak mi bude stačit jeden ferák, dva „koňokrypléro“ a tři Astrophyta a bude prostor vyplněn bezezbytku :o)
Děkuji vám za pozornost vážení přátelé a Romanovi děkuji za čas, který mi věnoval a doufám, že ještě věnuje. Jeho sbírka je opravdu výjimečná a dle mého názoru nejen díky práci a času, který jí věnuje, ale také díky biologické hodnotě. Romanova sbírka totiž obsahuje rostliny z lokalit dnes již neexistujících a nebo nepřístupných, a tak se k těmto rostlinám už zřejmě nikdo a nebo aspoň dlouho nedostane.
Obr.: “horizontíci” jsou prostě špica. Vůbec se nedivím, že se do nich nejen Roman zbláznil.
Obr.: Krásný trs E. engelmannii. Podobný zdobí i mou sbírku. Z dílny Ivana Kulhánka
Pěkné čtení přeje Petr Zeidler.
