Dne 11.6.2022 jsem chtěl jet původně na výstavu kaktusů do Zlína. Požádal jsem tedy o zastoupení mé služby na brněnské výstavě a bylo mi vyhověno. Nakonec bylo vše jinak.
Má láska nad malbami Káji Saudka vyhrála nad mou láskou ke kaktusům. Na těchto malbách jsem jako kluk vyrostl. Muriel a andělé, Muriel a oranžová smrt (jejíž ukázky jsou vidět ve filmu „Čtyři vraždy stačí drahoušku“, dle mě nejpovedenější komiks vůbec, příběhem zaujme, i když vám už není 12 let), Tajemství zlatého koně, Ztracený kamarád a další příběhy z pera Jaroslava Foglara... to je kus mého dětství. Pornografická tvorba tohoto krále českého komiksu mě bohužel minula. Ale o tom jsem psát nechtěl.
Výstava kreseb Káji Saudka „Muriel a andělé“ je k vidění v Praze v Galerii Tančící dům až do 31.3.2023
Nahlédnutí do Galerie Tančící dům, kde celá výstava probíhá.
Po shlédnutí výstavy věnované právě Muriel a andělům jsem měl ještě chvíli čas. Mé kroky před obědem U Pinkasů, kde bylo natočeno první plzeňské pivo v Praze, vedly přes botanickou zahradu ve Slupech. A ejhle... také výstava... republika se asi zbláznila a řekla si, že nedá šanci žádnému kaktusáři vidět těch výstav víc a udělá je všechny v jeden den : o)
Tito obři návštěvníka vítají u vchodu
A tak jsem neváhal, zaplatil vstupné a šel se kochat.
Fotka to bohužel nedokáže správně zobrazit, ale tohle byl fakt macek!
Co musím jistě vyzdvihnout, je centrální panel věnovaný historii. Moc se mi líbilo, jak byl aranžován, vybaven starými nástroji na opečovávání rostlin a dokonce i kaktusy samotné byly zasazeny v květináčích, které bychom dnes obtížně hledali i u našich babiček.
Velkou výhodou pražské výstavy je její umístění. Po tom, co se návštěvník nabaží pohledem na sbírkové rostliny pražských kaktusářů, se může kochat sbírkou botanické zahrady. Je až hořko úsměvné, že většina běžných návštěvníků zřejmě neodhalí některé skvosty, které skleníky skrývají.
Pachypodium lamerei, f. cristata, foto z výstavy
Pro mě takovou perlou byla Yavia cryptocarpa. Je pravda, že spousta kaktusářů má ve své sbírce nafouklou ponožku připomínající olgoje chorchoje, ze které odřezávají nekonečné množství odnoží, zakořeňují je, roubují a dělají s nimi psí kusy. Ale je tohle opravdu estetika a krása přírody? Mé estetické centrum v lebce tuto otázku vyhodnotilo negativně…
O to větší slast a kaktusářské uspokojení jsem pocítil, když jsem tu malou potvůrku viděl. A je jedno, jestli je na kořenech (dle mě ano) a nebo roubovaná (možná ještě větší respekt, protože nepřipomínala olgoje ani náhodou).
Snad jen škoda, že tuto krásku v její dokonalé přírodní eleganci nenajdeme na více místech. Kdo by si chtěl přečíst krásný článek o Yaviích, doporučuji časopis Kaktusy rok 2008, číslo 2, str. 39.
Pravokořenná Yavia u Míly Hájka
A další, tentokrát z Roudnice.
A zase Roudnice, tentorkát kvetoucí.
Nemůžu si pomoct, ale tohle prostě neomrzí. V přírodě Yavie rostou na hranici národního parku Cuesta del Toquero, departmant Santa Catalina, Argentina. Nadmořská výška 3776m. Což znamená u mě doma mrazuvzdorná. (Neznamená, že u tebe taky)
A kdo nevěří, že to může klíčit, ať si zajede do Zubří, tam je jich celá miska : o)
A trošku odrostlejší Yavie ze semen
Pokud se někdy vydám za oceán a mé kroky povedou do Argentiny, budu chtít kromě některých Pyrrhocactusů vidět i tuto krásku. I když jsem slyšel, že už to nejde... Nezbyde mi tedy nic jiného, než si je vypěstovat a kus té Argentiny si doma udělat sám!
Pěkné čtení přeje Petr Zeidler a klub Astrophytum
