Pohádky mnohdy začínaly slovy „bylo – nebylo“. Novější příběhy také „věřte – nevěřte“. Takový úvod volím proto, abych nebyl označen jako dezinformátor a páně Pavlíčkův web IN CACT nebyl vypnut jako web dezinformační.
Prohlašuji na svou čest, že to, co tvrdím, jsem schopen na základě písemností, které mám k dispozici, obhájit, včetně poupraveného lidového rčení, které jsem použil jako název článku. Protože nemám k dispozici odposlechy telefonátů, ale vidím dopady a výsledky činnosti České inspekce ŽP ve vztahu ke kaktusářům, pokusím se současné problémy v první části popsat, ve druhé části článku zrekonstruovat pravděpodobné „neformální úřední vztahy“ formou autorské fikce a na závěr ukážu necenzurované výsledky této státem placené instituce. Žádal jsem ředitele ČIŽP a Ministerstvo ŽP o poskytnutí příslušných informací nebo sjednání nápravy stavu, ale odpovědi byly vždy plné protimluvy, viditelných lží, zapírání a obhajoby z porušení zákona usvědčených úředníků. Položil jsem také dotazy Generálnímu ředitelství cel a výsledek se také rovná nule. Fikci volím proto, abych umožnil čtenáři určitý emocionální odstup od popsaných a zdokumentovaných jevů, aby neztratili víru ve státní správu, protože jde „jen“ o selhání jednotlivců a selhání kontrolních mechanismů státu.
Při pátrání a pročítání dokumentů, které mi poskytli někteří kaktusáři, jsem mnohokrát nevěřil svým očím. Vím, o čem mluvím! Státní správa, která by měla být nestrannou službou veřejnosti, kterou si občané platí ze svých daní, nefunguje. Tedy, abych byl konkrétní a přesný, státní správa existuje, čerpá veřejné prostředky, ale někteří úředníci ji nevnímají jako službu veřejnosti, ale jako způsob, jak se pro svůj kariérní růst zviditelnit a prokázat svoji nepostradatelnost. Zákonná ustanovení o správním nebo přestupkovém řízení byla opomíjena či dokonce zneužívána a známe případy, kdy některé, pro společnost i přírodu zanedbatelné případy skončily záznamem v trestním rejstříku. O tom jsem již na stránkách těchto internetových novin psal. Doba se změnila, někteří úředníci z rezortu životního prostředí odešli, jiní zaujmuli jejich místa, ale způsoby přetrvávají. Když někdo něco dlouhodobě předstírá, začne tomu věřit! Stokrát opakovaná lež se stane pravdou a přestane být vnímána jako klamání veřejnosti. Myslím, že většina úředníků sice bere občana jako subjekt, který si zaslouží jejich pozornosti, ale je třeba mezi nimi hodně rozlišovat. Mnoho z nich má snahu vrchnostenskou nadřazenost vůči občanovi uplatňovat jen v mantinelech, které jim určuje zákon. Některým úředníkům z rezortu životního prostředí byly a jsou tyto mantinely viditelně malé! Ačkoliv bychom si měli být podle článku č. 1 Listiny základních práv a svobod rovni v důstojnosti i právech, je smutné je, že ani orgány státu, nevyjímaje orgány činné v trestním řízení, toto právo vesměs ignorují. Dovolím si citovat bývalou šéfku oddělení CITES na České inspekci ŽP, která ve veřejném prostoru, na otázku, jak ji její práce změnila, odpověděla:
„Stanete se podezřívavý. To máte jako u policajtů. Naučí vás to hledět na lidi s nedůvěrou. Jeden policejní major kdysi v této souvislosti říkal, že každý chovatel je potencionální pachatel a je podezřelý až do té doby, než se mu prokáže vina či nevina. Ano, koukáte na lidi a čekáte, že tam bude nějaký problém. Musíme být podezřívaví. Kdybychom byli důvěřiví, jsme k ničemu.“
Je škoda, že si takového, emocemi nabitého veřejného prohlášení státního úředníka, nevšimly orgány činné v trestním řízení. Tuším proč, ale čtenáři asi také. Správní úředník z principu nejenže nemůže používat policejní metody, ale svou pravomoc může použít pouze k těm účelům, ke kterým mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena a v rozsahu v jakém mu byla svěřena. V žádném případě nemůže, na základě svých pouhých domněnek, vytvářet jakékoliv nelegální seznamy lidí. Jednání těchto lidí nevybočovalo z běžného způsobu života společnosti, a přesto z nich tyto seznamy udělaly potenciální,kriminálně závadné osoby. Ptám se, kde zůstala nestrannost státního úředníka či presumpce neviny, která je jedním z principů právního státu? Kde zůstala kontrola nadřízených? Taková zastrašující rétorika vedoucího pracovníka správního úřadu budí v pěstitelích a chovatelích strach z úředního násilí a v neinformované veřejnosti vytváří nedůvodný dojem, že úředníci státu mají všechno pod kontrolou a veřejnost může být klidná, že je ochráněna před nekalými živly, které chtějí zničit tuto planetu.
A tahle osoba, do očí bijícím způsobem, pokroutila další povinnost danou české inspekci ŽP v neprospěch občanů. Obecně platí, že každé rozhodnutí úředníka správního úřadu, které zasahuje do práv občana, musí být vyjádřeno písemně. Je to důležité zejména proto, aby byla vyloučena svévolnost postupu úřadu a ten, proti kterému takové rozhodnutí směřuje, se mohl seznámit s podklady pro toto rozhodnutí a podat opravný prostředek. Čtenáři určitě zaznamenali „aféru“ se zadržením zásilek kvůli chybějícímu dokladu – fytosanitárnímu osvědčení. Po právním rozboru této „aféry“ vyšlo najevo, že pracovníci inspekce ŽP obcházeli ustanovení odst. 5, § 26, zák. č. 100/2004 Sb. o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin etc. a poškozovali majitele zadržených zásilek. Neexistuje doklad o tom, že by pracovník inspekce ŽP stanovil, podle dikce zákona, způsob naložení se zadrženou zásilkou. Ačkoliv existují 3 možnosti nakládání se zásilkou, odvoz zadržené zásilky se stal neodůvodněně jediným úkonem ČIŽP v době po zadržení zásilky. Odesilatel zásilky byl viditelně zkrácen na svých právech, protože odvezení zadržené zásilky do záchranného centra znamená současně bezdůvodné znemožnění provedení potřebné dodatečné kontroly pro vystavení fytosanitárního osvědčení. A ta možnost tady byla, protože pracovník inspekce ŽP mohl ponechat zásilku v režimu zadržení na celnici k provedení nezbytných kontrol. Generální ředitelství cel má trvalou povinnost zajistit materiálně a organizačně podmínky pro umístění zadržených exemplářů během kontroly na celních úřadech ve spolupráci s inspekcí ŽP a orgány rostlinolékařské péče (viz odst. 3c, § 25, zák. č. 100/2004 Sb. o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin etc.). Co tedy s tím? Každý, který tímto způsobem přišel o své rostliny, může poukázat na to, že byl zkrácen na svých právech! ÚKZÚZ potvrdil, že provede dodatečné fytosanitární prohlídky, pokud budou dodrženy podmínky čl. 100, nařízení EU 2016/2031. Máme ovšem poznatky o tom, že se určití lidé z inspekce ŽP pokouší postoj ÚKZÚZ změnit, opět účelovou otázkou, která obchází ustanovení zák. č. 100/2004 Sb. Znalost tohoto zákona by měla být pro úředníka inspekce ŽP prvotní, takže se lze oprávněně domnívat že jde o úmysl.
Popsaná a zdokumentovaná porušení zákonných ustanovení probíhala dále asi takto:
(Upozorňuji, že použitá jména jsou smyšlená a pokud si někdo ze čtenářů mimo kaktusářskou obec myslí, že píšu o něm, jde o podobnost čistě náhodnou!)
- Telefonní rozhovor mezi celnicí a inspekcí ŽP mohl vypadat i takto: Ahoj, tady je Luboš… Ahoj tady je Anna, co pro mě máš? Anno, mám tady nějaký kaktusy v krabici, přijeď pro ně. Jo a děkuji ti za seznam kaktusářů, podáme si je a budeme mít další záchyt!
- Po příjezdu Anny na celnici: Dobrý den, je tady Luboš? Jo, hned přijde… Ahoj Anno… Ahoj Luboši. Kde máš ty kaktusy? Hned je přinesu! Chceš je prohlédnout? Ne, to je zbytečné, co bych na nich viděla, když jim nerozumím? Dej mi podepsat záznam, tady mi podepiš zápis o kontrole kaktusů, hodím je hned do auta a odvezu do botanky.
Faktická poznámka: Dodatečně bylo zjištěno, že oba doklady (záznam a zápis), které si aktéři vyměnili, neobsahují nic, co by dokládalo, že povinnost podle odst. 5, § 26, zák. č. 100/2004 Sb. byla naplněna. Zároveň, mimo fikci, průkazně dokládají, jak probíhalo zadržení rostlin. O nějakém ponechání rostlin na celnici pro provedení potřebné fytosanitární kontroly ani zmínka.
Několik měsíců se nic neděje, potom dostane majitel rostlin oznámení o zahájení řízení o zabavení zadržených rostlin a zahájení řízení o přestupku. Majitel rostlin reaguje a popíše, jak inspekce ŽP pochybila a znemožnila mu dodání potřebného dokladu, dodá příslušné doklady, včetně vyjádření ÚKZÚZ o možnosti provedení fytosanitární prohlídky, a požádá o zastavení řízení. Na inspekci ŽP opět nastává několikaměsíční doba mlčení. Neoficiálně prý pro nával práce! Opět jde viditelně o selhání kontrolních mechanismů státní správy! - Když si Jindra, Honza a Erich uvědomili, že se mohou dostat díky kaktusářům do problémů, začali hledat spojence a především alibi! Postižení se mohou spojit a podat trestní oznámení nebo žalobu na inspekci ŽP. V řadě průšvihů asi nic mediálně zajímavého, ale co kdyby… Teplá úřední místečka je třeba preventivně ochránit jakýmkoliv způsobem.
- Telefonní rozhovor mezi inspekcí ŽP a ÚKZÚZ proběhl asi takto: Ahoj, tady je Jindra…tady je Slávek, co potřebuješ Jindro?…. Máme průšvih a ty mi můžeš pomoc… A jak?... Potřebuji, abys změnil své stanovisko k dodatečnému provádění fytosanitárních prohlídek. Dostali jsme ho v rámci řízení a dělá nám problém… Jindra to už má vymyšlené a Slávek souhlasí: Pošli mi žádost, jak to potřebuješ!
- Jindra pošle žádost o vyjádření k dodatečnému provedení fytosanitární prohlídky v záchranném centru. Je to Jindrova vyčůranost! Ví, že majitel rostlin ztratil odvezením rostlin do záchranného centra kontrolu nad svými rostlinami a takovou prohlídku nejde uskutečnit. Na ostatní možnosti dané zákonem se Jindra záměrně neptá, a proto může Slávek odpovědět jen jediným způsobem: fytosanitární prohlídku nelze udělat!
- Závěr: Jindra má v ruce nové vyjádření a je si jistý, že ty obtěžující kaktusáře opět zastraší. Jestli se mu to podaří, bude to pro osud práva v tomto státě další knockout!
Většina z nás jsou ryzí amatéři a kaktusy a sukulenty pěstujeme pro svoji radost. Bohužel z daní si platíme popsatelnou skupinu lidí, kterým dělá radost otrávit nám naše hobby i znepříjemňovat život neodůvodněnou ideologií ochrany původních stanovišť kaktusů a sukulentů. Když odcházela bývalá šéfka oddělení CITES do vyhnanství, předpovídala rychlé zhroucení státní správy při dohledu nad „právem“ uplatňovaným na hranicích EU. Nic takového se za 15 měsíců nestalo. Nicméně se zdá, že její následovníci chtějí znovu oživit atmosféru strachu a šikany. Vážení čtenáři, chtěl bych Vás ujistit, že výbor Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů monitoruje aktivity úřadů, které by nám mohly znepříjemňovat život. Nicméně nelze vyloučit, že opět dojde k nezákonnému sledování kaktusářských aktivit. Zaznamenáte-li, vůči sobě nebo jiným kaktusářům, takové aktivity, dejte nám vědět. Návrat starých „pořádků“ nechce nikdo z nás!
Rád bych ještě připomenul v úvodu publikovaná kontroverzní slova z inspekce ŽP: „Musíme být podezřívaví“. Přátelé, čtenáři, podívejte se dále na výsledky inspekce ŽP, ve vztahu k nám kaktusářům. Deklarovaná podezíravost znepříjemňovala více než čtvrt století kaktusářům život, ale jaké výsledky přinesla? Jen namátkou:
- Za období od r. 1997 do r. 2019 bylo podle úřední statistiky ČIŽP zabaveno 12 630 exemplářů kaktusů. Ve vztahu k ochraně přírodních zdrojů se jedná o naprosto zanedbatelné množství srovnatelné s kapkou v moři. Když si ho rozložíte do 23 let, tak vás může napadnout jen „mnoho povyku pro nic“ Uváděný počet rostlin není dále specifikován, takže nemá žádnou vypovídací hodnotu o tom, jak se tyto kaktusy do tohoto seznamu dostaly. Možností bylo několik.
- Do seznamu se pravděpodobně dostaly i rostliny, které pěstitelé vlastnili zcela legálně ještě před přijetím omezujících podmínek držení kaktusů a sukulentů. Byly zabaveny jen proto, že majitel „dostatečně“ neprokázal původ rostlin. Jak se to dělá, zákon nestanoví! O tom, co je dostatečné, ale rozhodoval jen a jen názor úředníka. Měl na to právo, i když je pochybné, zda se jedná o právo, které by bylo možno obhájit z pohledu ústavy a listiny základních práv a svobod.
- To, že byly zabavené rostliny nenávratně zničeny neodborným přístupem, má znaky spáchaného zločinu. Trestní zákon ČR č. 40/2009 Sb. (§ 299) považuje za trestný čin zničení více než 25 kusů exemplářů zvlášť chráněného nebo chráněného druhu rostliny. Zabavené rostliny byly majetkem státu, proto by bylo možno použít také § 221, § 228 a § 229 trestního zákona č. 40/2009 Sb. Odpovědnost za tento stav nepadl na žádnou zodpovědnou osobu, byť je nepochybné, že tyto osoby nekonaly s péčí řádného hospodáře, jak ukládá český právní řád. Ti, kteří měli kontrolovat práci podřízených, takové jednání strpěli a svým podřízeným slepě důvěřovali, protože jejich odborný potenciál byl v problematice CITES – kaktusy a sukulenty velmi nízký. Právní řád zná také pojmy jako spoluvina a nadržování.
- I to, co se ze zabavených rostlin dochovalo a zůstalo v záchranném centru – botanických zahradách, je většinou bezcenné. Další reprodukce za účelem záchrany přírodních populací a snížení tlaku na přírodní populace je v oblasti pohádek. Tyto zbytky zabavených kaktusů jsou maximálně použitelné do expozic pro laické návštěvníky botanické zahrady.
- V mezinárodním rozměru činnosti oddělení CITES na inspekci ŽP neexistuje žádný hmatatelný výsledek, který by měl pozitivní vliv na přírodní populace. Ideologie, ke škodě tohoto státu, dosud s převahou vítězí nad zdravým rozumem! Je zřejmé, že stav, zavedený v r. 1993, nevratně spotřebovává neúměrné množství veřejných prostředků, a nevede k žádným hmatatelným výsledkům.
Přátelé, nezdá se vám, že úřady měří nám, kaktusářům, dvojím metrem? Všichni jsme si před zákonem rovni, ale přeci jen se nemohu zbavit pocitu, že někteří státem placení „ochránci zelené víry“ jsou v této rovnosti o něco rovnější. Neoprávněný pocit nadřazenosti a sebevědomí vede ke zneužívání svěřené moci. Kdo uplatňuje úřední moc a není kontrolován, najde si vždy způsob k prosazení svých zájmů, které nemusí být v souladu se zájmy veřejnosti. Nelze se divit, že občan, který nemá prostředky na dobrého právníka,se bojí, aby to nebylo horší! A s tím úředníci počítají. Ne uplatňování zákonných ustanovení, ale tohle je úřednická jistota! Úředníci tuší, že vyjádřit svůj nesouhlas bude čím dál tím víc obtížnější a jednotlivec bude mít jen málo šancí uspět! Jan Masaryk řekl: „Pravda vítězí, ale dá to fušku“. Konec citátu a díky za podporu.
Jarda Vích
Předseda SČSPKS, z. s.
Použité fotografie – licence CC0 – zdroj hippopx.com
Komentáře
Kamarádi, to vám fakt nestojí za to napsat jen třeba. Jardo, děkuji za to že to děláš. A určitě aspoň na zamykání sezony v Chrudimi dovedete totéž říci. Děkuji že se pokoušíš zachránit co se dá.
Jardo, za mě dobrý a stokrát. jb.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.