Milí přátelé, příznivci a pěstitelé kaktusů a sukulentů.
Do začátku letošní sezóny ještě zbývá nějaký ten týden a většinu z nás trápí mrazivé počasí těchto dnů. Je to koloběh přírody a nic s tím neuděláme. Máme ale jistotu, že po zimě přijde jaro, potom léto a my se budeme radovat z našich rostlin. Dobrý pěstitel se v těchto měsících připravuje na budoucí sezónu. Hledá nabídky semen, objednává a vysévá. Někdo může namítnout, že na výsevy v lednu a únoru je moc brzo. Ano, pro toho, kdo nedisponuje nějakým výsevním zařízením s kvalitním umělým osvětlením, se může zdát, že pozdější měsíce jsou pro výsev vhodnější. Tím jsem chtěl ukázat na to, jak rozmanité jsou naše pěstitelské postupy i zkušenosti. Myslím, že bychom si o tom mohli dlouho povídat.
Nedávno jsme s předsedou pražského spolku Ing. Lubošem Berkou diskutovali o generační výměně amatérských pěstitelů kaktusů, sukulentů a jiných exotických rostlin. Mladí a mladší se objevují, učí se vysévat, roubovat, a především budovat svoji sbírku. Aby to nebyla jen krátkodobá záležitost, potřebují pomoc těch zkušenějších. Není to žádná ostuda, i já jsem tak začínal. Čekal jsem na každé číslo časopisu Kaktusy (tehdy ještě vycházel 6x ročně) a každý článek byl pro mě inspirací. Neexistoval internet a já si musel všechny informace pracně shánět. Bylo to svým způsobem hodně pracné, ale přitahovalo mě to k pěstování víc než onen pověstný kaktusový háček. Nebyly překladače, zahraniční knihy byly málo dostupné, a pokud jsem se k nějaké v antikvariátu nebo vědecké knihovně dostal, čekala mě dlouhá práce se slovníkem. A dnes? Hledat ve starých časopisech nebo knihách není „in“ a pro povrchní znalosti stačí i diskusní skupiny na internetu. Nic proti tomu, ale takové diskuse jsou hodně plytké a obyčejně z nich nevidím nic o čem by se dalo přemýšlet. Myslím, že nejsem tradicionalista, když informace vyhledávám především ve starých časopisech a knihách.
Ale abych se dostal k podstatě věci. Jak jsem říkal, mladí a mladší se objevují! To je pro naše hobby dobré. Bohužel, je tu i ta druhá stránka, ti starší odcházejí. A s nimi odcházejí jejich znalosti, zkušenosti, a především vzpomínky na doby minulé. Nalézáme sice fragmenty, které částečně dokumentují jejich život a přínos pro naši společnou zálibu, ale dát to dohromady, aby z toho měla naše a budoucí generace nějaké poučení, je velmi obtížné. A. V. Frič byl bezesporu významnou osobou našeho kaktusářství. Ale zůstal po něm pro nás jen zlomek toho, co a kde objevil. Zejména jeho komerční sběry zastřel čas. Ale byli tu i jiní, namátkou: Fleischer, Vojta, Kozelský, Venclů aj. Co o nich víme?
Mezi námi je mnoho cestovatelů, kteří mají obrovské znalosti, jak o rostlinách, tak o jednotlivých biotopech. Právě ti by měli své poznatky pro budoucnost uchovat. Přírodní stanoviště mizí, a zmizí-li informace o nich, budou naše terénní práce, bohužel, nevratně zapomenuty. Proto bych vás chtěl vyzvat, abyste se každý, kdo může, podíleli na uchování informací, které jste na svých objevitelských cestách získali. Internetové noviny INCACT nabízí svůj publikační prostor všem, kteří se podělí o své zážitky, vzpomínky a informace o lokalitách a rostlinách. Tyto informace nezapadnou, internetový časopis INCACT archivuje Národní knihovna ČR.
A ti, co necestují, mohou vyzpovídat staré kaktusáře ve svých spolcích a s jejich vzpomínkami seznámit všechny čtenáře internetových novin INCACT. Také na stránkách časopisu Kaktusy se vracíme k historii, ale nejen k ní. Chceme, aby internetové noviny INCACT, ale i časopis Kaktusy přinášely zajímavé a potřebné informace pro všechny pěstitele kaktusů a sukulentů.
Prosím, podpořte nás!
Jarda Vích, předseda Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů, z. s.
