Boophone disticha – snad naposled?
Tohle povídání navazuje na článek v minulých novinách - už je to třetí, a asi poslední zastavení. Když jsem tuhle cibulku vloni na podzim dostal, byla to asi čtvrtmetrová, jakoby ohořelá koule, v níž jsem mnoho života nečekal. V květnu se probrala a vykvetla mnohočetným květenstvím.
To už bylo zajímavé, ale taky napínavé. Květenství postupně odkvétalo – a nic. Co odkvetlo, to opadalo.
V červenci se však střed zazelenal a z cibule se dral chocholec listů. To jsem zajásal, ta nevzhledná cibule se probudila k dalšímu životu.
No a dnes – je to nádherná rostlina s řadou zvlněných listů, kterou obdivuje každý návštěvník. Obdivuju ji i já, jen bych chtěl vědět, jestli v přírodě zachovává hřeben stejný směr, například sever proti jihu? Bylo by to logické, že by se tak rostlina chránila před přílišným slunečním zářením?
A nebo je směrování nahodilé? Řekne mi to někdo? Zas bych byl na sklonku života o něco chytřejší…
