Pro rostliny z okruhu Echinofossulocactus heteracanthus by nemělo být používáno jméno nejasného původu, E. tetraxiphus - 1. část
Jaroslav Záhora
Ve sbírkách, mezi sběrateli, a dokonce i v respektovaných časopisech se čas od času objeví jméno Echinofossulocactus tetraxiphus. Dodnes není úplně jasné, jaké rostliny se pod tímto názvem skrývají. Jméno „Echinocactus tetraxiphus Otto.“ se poprvé objevilo v roce 1844 v Cacteae horto Dyckensi cultae bez jakéhokoliv popisu. Bylo tam uvedeno mezi celkem pěti jmény označenými jako: „Plantae novellae, in horto adhuc dubiosae“ (viz obr. 1). Toto upřesnění lze přeložit jako: „Nové rostliny, ve sbírkách stále nejisté“.
Obr. 1 První zmínka o E. tetraxiphus Otto. (1844). Zdroj: https://www.biodiversitylibrary.org/
Chybějící popis doplnil v roce 1898, po 54 letech od první zmínky, německý botanik a kurátor Berlínského muzea Karl Moritz Schumann. Byl kaktusářskou autoritou. V listopadu 1892 založil německou kaktusářskou společnost a stal se jejím prvním předsedou. Popis E. tetraxiphus zveřejňuje ve své knize Gesamtbeschreibung der Kakteen, ale bez údajů o květu (viz. obr. 2, 3):
Obr. 2 Schumannovo doplnění chybějícího popisu v Gesamtbeschreibung der Kakteen publikované v roce 1898. Zdroj: https://www.biodiversitylibrary.org/
Obr. 3 Doprovodná kresba E. tetraxiphus od T. Gürke. Zdroj: https://www.biodiversitylibrary.org/
Echinocactus tetraxiphus Otto.
Latinská diagnóza: "Tělo jednoduché, sloupkovité, temeno je obklopeno dlouhými trny, žeber je 30 a více, zvlněných, světle zelených; okrajových trnů je 16–18, paprskovitých, bílých, střední trny jsou 4, zploštělé, kroužené, kaštanové."
Německý komentář: "Tělo jednoduché, sloupkovité, nahoře zakulacené, na temeni vpadlé, s bohatou bílou, poněkud vločkovanou plstí – vlnou, obklopené pestrými žlutými a hnědými trny, světle zelené, až 15 cm vysoké a 10 cm široké v největším průměru. Žeber je 30 a více a jsou tenká, u areol rozšířená, zvlněná. Areoly jsou poměrně blízko sebe, až 1,5 cm od sebe vzdálené, jsou kruhovité, přes svazeček trnů dál ven prodloužené, potom třístranné vejčité, až 8 mm široké v největším průměru, pokryté bohatou bílou vločkovanou vlnou – plstí, později holé. Okrajových trnů je 16–18, průsvitných, pak sněhově bílých, jehlovitých; spodní jsou nejdelší, až 1,5 cm dlouhé. Střední trny jsou 4, rozšířené, skoro listovité, nebo šavlovité; (prostřední horní je nejdelší, poněkud pokroucený, kroužený, až 4 cm dlouhý, tmavožlutý až hnědý; později všechny zešednou a přestávají být bodavé. Květ je neznámý. Rozšíření: V Mexiku Real del Monte, Hidalgo (Ehrenberg), u Pachuca (Mathsson), podle Mathssona též u Zacatecas."
Za výše uvedeným popisem jsou kurzívou uvedeny literární odkazy na dva druhy, na Echinocactus tetraxiphus a Echinocactus heteracanthus.
Echinocactus tetraxiphus Otto v S.-D- Cact. hort. Dyck. 1845, p. 20 (tetraxiphus [řecky]= vybaven 4 meči).
Echinocactus heteracanthus Mühlenpf. v Allg. Gz. XIII. 345 (1845); Först. Handb. 521, ed. II. 546; S.- D. Cact. Hort. Dyck. 31 et 162; Lab. Mon. 226.
K popisu připojuje Schumann odůvodnění (Anmerkung), kterým se vymezuje proti E. heteracanthus: „Die beiden Namen sind in demselben Jahre veröffentlicht: ich ziehe den ersten vor, weil er jetzt allgemein angenommen wird, wenn er auch in der Litteratur merkwürdigerweise fast überall übersehen wurde.“ („Tato dvě jména (E. tetraxiphus a E. heteracanthus) byla zveřejněna ve stejném roce: dávám přednost tomu prvnímu, protože je nyní obecně přijímáno, i když bylo kupodivu téměř všude v literatuře přehlíženo.“). Z neznámého důvodu se v textu nachází drobná nepřesnost. První zmínka o E. tetraxiphus pochází z roku 1844 a popis E. heteracanthus byl zveřejněn o rok později, v roce 1845. Oba druhy tedy nebyly zveřejněny ve stejném roce.
Jak ale tomuto zdůvodnění pro retrospektivní popis druhu rozumět?
- Pravděpodobně tehdy viděl Schumann tetraxiphus a E. heteracanthus jako dvě konkurenční jména pro stejný okruh rostlin, jejichž areály se částečně překrývají (v Real del Monte, Hidalgo).
- Lze to chápat i tak, že Schumann chtěl rehabilitovat časovou prioritu zveřejnění jména tetraxiphus (1844), neboť toto jméno nebylo tehdejšími botaniky přijato (Schumann: „bylo kupodivu téměř všude v literatuře přehlíženo“)? Takové vysvětlení ale neobstojí, protože Schumann sám v diskutovaném zdůvodnění hovoří o zveřejnění obou ve stejném roce – 1845.
- Dále lze diskutovat o tom, jak rozšířené byly oba dva druhy ve sbírkách, když se je nepodařilo za 54 roků pozorovat v květu. Minimálně je ale zvláštní, že se Schumannovi nevyplatilo počkat s popisem na získání charakteristik květu. (: Absenci popisu květu v Schumannově doplňujícím popisu využil Dr. J. Meyrán (Cact Suc Mex., 2011) jako jediný rozlišovací znak (!) k oddělení E. tetraxiphus od E. heteracanthus. Podle něj má E. heteracanthus v okolí Pachuca (Hid.) větší květ (od 25 do 40 mm na délku) než E. tetraxipus v okolí Zacatecas [15 - 20 (25) mm na délku]).
- Spíše se lze ale přiklonit k motivaci vyplývající z rozporu mezi tehdejším praktickým kaktusářským světem a světem odborné literatury. Zdá se, že mezi lety 1844 a 1898 bylo jméno tetraxiphus ve sbírkách pro stejný okruh rostlin rozšířenější než E. heteracanthus a že Schumannovo doplnění popisu bylo reakcí na stav věcí.
Logicky vyvstává otázka, proč tehdy, mezi roky 1844–1898, mohlo být jméno E. tetraxipus populárnější než E. heteracanthus. Pojďme se na tuto otázku podívat z pohledu etymologického a botanického.
"Tetraxiphus" má původ z řeckých kořenů: "tetra-" (τετρα-): znamená čtyři. "xiphus" (ξίφος): znamená meč. Takže "tetraxiphus" se doslova překládá jako "čtyři meče" - živý obraz čtyř silných, mečovitých trnů. Toto jméno je číselně specifické – jasně naznačuje přítomnost čtyř trnů. Je také výstižné - "xiphus" implikuje dlouhé, robustní, mečovité struktury, které odpovídají robustní povaze trnů. Jméno je jasné a jednoznačné: Každý, kdo je obeznámen s řeckými kořeny, rychle pochopí, co tento termín popisuje.
"Heteracanthus" pochází také z řečtiny: "hetero-" (ἕτερος): znamená odlišný nebo rozmanitý. "acanthus" (ἄκανθα): znamená ostny nebo trny. „Heteracanthus“ se překládá jako „různotrnný“ nebo „s rozmanitými trny“. Tento název je ale neurčitý – nespecifikuje, kolik trnů je na areole, ani jakým způsobem se liší; navíc je potenciálně zavádějící - může naznačovat rozmanitost tvaru, velikosti nebo orientace trnů – ne nutně přítomnost čtyř robustních. Ani autor původního popisu Dr. P. A. F. Mühlenpfordt nevyužil potenciál jména „heteracanthus“ pro vysvětlení, proč toto jméno zvolil (viz. obr. 4).
Obr. 4 původní popis E. heteracanthus od německého lékaře a botanika Philippa Augusta Friedricha Mühlenpfordta (1845) Zdroj: https://www.biodiversitylibrary.org/
Závěr: Proč tedy bylo jméno „tetraxiphus“ pravděpodobně atraktivnější? Přímo odráží, jak počet („tetra-“), tak charakter („-xiphus“) trnů. Naproti tomu „heteracanthus“ je obecnější a zdůrazňuje spíše různorodost než konkrétní počet nebo robustnost. Teoreticky, tedy pokud by bylo úkolem pojmenovat kaktus pouze s přesně čtyřmi silnými, mečovitými trny na areolu, tak „tetraxiphus“ to může vystihnout jak etymologicky, tak popisně. Na areole máme ale také radiální trny a jejich přítomnost by mohla být lépe vystižena jménem „heteracanthus“ (obr. 5).
Obr. 5 Echinofossulocactus heteracanthus SB 18, Zacatecas, Zacatecas – detail areoly
Obr. 6 E. heteracanthus SB 18, Zacatecas, Zacatecas – jiná rostlina v květu
Obr. 7 E. heteracanthus N 83.035 za hotelem El Bosque přímo ve městě Zacatecas
Obr. 8 E. heteracanthus San Juan Tizahuapan, Hgo.
Obr. 9 E. heteracanthus Villa Garcia, Zac.
Pro ilustraci, o jakých rostlinách je řeč, přikládám několik fotografií z přírody a kultury. V příštím díle by bylo dobré rozebrat pečlivou, mravenčí práci Dr. J. Meyrána, který se problematice E. tetraxiphus a E. heteracanthus intenzivně věnoval a také tomu, jak se paní T. Gürke, autorce kresby „E. tetraxiphus“, podařilo dokázat, že K. Schumann popisoval v textu jinou rostlinu, než jaká byla na obrázku.
