Na den 3.6.2023 jsem si naplánoval s kamarády výlet na Ostravsko a při té příležitosti jsem oslovil Lumíra Krále s dotazem na návštěvu jeho sbírky. Souhlasil. Lumír má sbírku v zahrádkářské kolonii na okraji Ostravy a musím říct, že jsme se nestačili divit.
Pterocactus australis
Lumír Král na mě udělal velký dojem jako člověk. Dovolte mi pár slov. Lumír je rodák z Krnova. Narodil se 1.3.1950. Kaktusy ho zaujaly již na škole, vážněji se jimi začal zabývat až počátkem 70 let minulého století, v době největšího rozmachu kaktusářství na Ostravsku. Tehdy se přestěhoval do Ostravy za prací a vstoupil do ostravského klubu. Jako mnoho jiných kaktusářů i on začal nejprve pár rostlinami na okenním parapetě a balkoně. Nicméně, jako spousta jiných kaktusářů i on propadl kouzlu kaktusů natolik, že si později na zahradě pořídil skleník o rozměrech 10x4,5m.
Rozkvetlé pterokaktusy. Kdo by se chtěl o těchto zajímavých rostlinách dozvědět víc, doporučuji časopis Kaktusy, 2017, Speciál 2. Uhádnete autora? 🙂
Počátkem 80. let byl Lumír zvolen do výboru klubu a zastával funkci knihovníka (jako já 🙂), později jednatele, až nakonec v roce 1985 dostal za úkol vydávat zpravodaj Ostník, jehož šéfredaktorem je dodnes. Stará se o jeho papírovou i elektronickou podobu. Je předsedou ostravského klubu. Současně je členem výboru Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů.
V roce 2017 mu byl udělen Zlatý Alberto za dlouhodobý přínos českému a slovenskému kaktusářství.
U nás v Brně přednášel například v roce 2019 na téma Chile. Tehdy ho uvedl Jirka Kolařík jako svého “spolubojovníka ze šachty”.
Pterocactus Fischeri, Primeros Pinos, Neuquén, Argentina, 1128m
Z Lumírova chování nikdo nepozná, že stojí vedle kaktusářské celebrity, letitého funkcionáře a člověka, který za kaktusy procestoval půlku světa. Co však jistě pozná, je místo, kam zřejmě vedly jeho poslední kroky. Jeho skleník je plný austrokaktusů, pterokaktusů, maihuenií a maihuenopsisů, a tak to jistě musela být Patagonie. Měli jsme velké štěstí - většina jich kvetla a byla to veliká nádhera. Já se těmto rodům kaktusů záměrně vyhýbám. Jejich glochidy, které se nedají z prstů vytahat, jsou malé kaktusářské peklo (konkurující dokonce žahavým chloupkům mexických a jihoamerických sklípkanů) a musím říct, že je lepší mít prst skrz na skrz propíchlý silným trnem gruzonu, než si sáhnout na opuncii nebo patagonské austrokaktusy (zažil jsem vše včetně pavouků, není to úvaha, je to zkušenost). Lumír nás ubezpečil, že jejich pěstování neskýtá žádné obtíže. Jen to chce všechno čas. Položíte odnož na substrát a několik měsíců čekáte, než pustí kořínek. Nejlépe je tohle udělat na jaře a nebo si z trsu vybrat odlomenou odnož, která již čekací kořínek má. A pak čekat dál. Rostlina dva roky stojí a nic nedělá a nebo se jen protáhne v nevzhlednou nudli.
Chyba lávky však takovou rostlinu vyhodit. Divadelní představení se totiž odehrává pod zemí. Roste tam zásobní hlíza, vlastně “main body” celé rostliny. To, co vidíme nad povrchem a obdivujeme, je pro rostlinu “jen nutné zlo”, které rostlina podstupuje jen proto, aby se rozmnožila a udělala trochu té fotosyntézy. Rostlina je dle Lumírových slov velmi odolná. Jen to chce velmi propustný a minerální substrát a velmi mírnou zálivku. Sám Lumír zalévá 2-3x ročně, jeho rostliny jsou však letité! Vydrží i mrazy, při dnešních problémech s energiemi a nebo pro okýnkáře, jako jsem já , ideální osazenstvo 🙂.
Tyto rostliny se málokde vidí a pokud je někdo má, zůstanou oku lajka utajeny. Jejich květy jsou však překrásné a naprosto nám učarovaly. Nejen záplava květů v Lumírově sbírce nás přesvědčila o tom, že jsou to rody nádherné a velmi zajímavé. A co hůř, Lumír se s námi podělil o spoustu odnoží - to je pak těžké nepodlehnout čarovnému kouzlu těchto zvláštních rostlin.
Pterocactus hickenii, Puerto Deseado, Santa Cruz Argentina, 28m (nad přístavem)
Lumír je opravdu velmi milý a sympatický člověk a návštěva pro nás všechny byla příjemná.
Doprovodil nás k brance zahrádkářské kolonie, obehnané ostnatým drátem bez kliky. Jako by tam schovávali nějaké jaderné tajemství. Řekl nám, že když se nám odnože nechytnou ,můžeme zase přijet. Zeptali jsme se, jestli můžeme přijet i když se chytnou. Usmál se a řekl “jasně”. Na rozloučenou nám řekl, že si všichni kaktusáři tykají, a tak se z pana Krále stal Lumír 🙂
Maihuenia patagonica
Těšíme se na další návštěvu a povídání. Snad Lumíra rozpovídáme o jeho cestách do Chile, Patagonie, Argentiny, Peru, Bolívie, jižní Brazílie a dalších míst, kam vedly jeho kroky za naší společnou láskou - za kaktusy.
První tři čeští kaktusáři - Lumír Král, Jaroslav Vích, Jaroslav Procházka - odměněni v Ustroni 2023 nejvyšším polským Zlatým odznakem za zásluhy.
Pěkné čtení přeje Petr Zeidler
