Jak jsem v Chrudimi nekoupil ani jednu lobívii

Ještě vám musím popsat, co se mi včera stalo. Samozřejmě jsem musel do Chrudimi. Bývá tam půlka Evropy, tak tam musím být taky. Před mým odjezdem manželka utrousila (podotýkám, že s úsměvem),

že je zvědavá, kolik si toho zase přivezu.

Já na to, že nejedu nakupovat, protože druhově mám lobívie všechny a takový šílenec, abych musel mít všechna polní čísla, nejsem (Petr Babula jistě promine :-) ). Fakt jsem odjel s přesvědčením, že letos žádnou lobívku nekoupím a ušetřím penízky na jiné zážitky. Snad kdyby tam byl nějaký extrabuřt, jinak nic. Čtyři hodiny jsem si v Chrudimi užíval tlačenici a hlavně vše, co s ní souvisí a když jsem po poledni sedl do auta na cestu zpět, mohl jsem si říct - jó, seš borec, fakt ani jedna lobívie. Jenom jsem marně přemýšlel, jak se mi v autě ocitla bedna plná parodií... Nu což, aspoň sem za rok budu moct dát fotky kytek, které tu ještě nebyly.

Přijel jsem domů, Věrka zrovna úřadovala na zahradě a po otázce, jaký to bylo, přišla druhá: "Tak co, kolik nových lobívií?" Já s úsměvem odvětil: "Nebudeš tomu věřit, ale ani jedna." "Nekecej, to ti neuvěřím." Já: "Klidně si prolez auto i se všemi skrýšemi. Jestli najdeš lobívii, k večeři sním řepu s celerem!" To jsou dvě věci, které mi prostě chřtánem dobrovolně neprolezou. No, podívat se nešla, já si pak tu bedýnku v klidu umístil do sbírky a dobrý. Večer jí to stejně nedalo. Prý "Neříkej mi, že sis nic nepřivezl." Tak jsem ty parodie přiznal a její reakce byla: "Uf, to jsem si oddechla. Už jsem se bála, že nejsi normální." Dneska se na ně byla podívat, přičemž zkonstatovala, že prý jsou hezčí než ty lobívie...

A jak vypadají parodie u Honzy, posuďte sami: