Echinocereus coccineus a zvídavost PP

Tak zase přišla řeč na ty kytky. No co také jiného čekat, že? To se mně Pavel P. optal, jak to dělám, že mám tak krásnou kytku. Samozřejmě, provokoval, a tak došlo k tomu, že posílám fotečky svého letitého Echinocereus coccineus.

Jedná se o vítěznou kytku mezinárodního setkání pracovní skupiny Echinocereus v roce 2014, kterou jsem získal přímo od předsedy představenstva sdružení Arbeitsgruppe Echinocereus der Deutschen Kakteen-Gesellschaft, pana Martina Haberkornema.

V té době byl trs už více jak třicetiletý, tedy dnes mu už táhne na čtyřicítku. Ale spíše více rozpovídám o tom, jak se jí daří, a jak na ni, abyste z ní v našich podmínkách dostali její krásu také v podobě květů.

Prvotní a zcela neoddiskutovatelné je zimování. Je opravdu druhořadé, v čem budete rostlinu pěstovat, ale správné a řádné zimování vám neodpustí žádný z echinocereusů. Tento trs je celoročně venku, zimování bez jakéhokoli temperování. Tedy pokud je venku -25°C, tak je u kytky ta samá teplota. Je pouze chráněna proti dešti. Za mnoho desítek let mám vyzkoušeno, že bez velmi chladného a maximálně světlého zimování se u tohoto rodu dočkáte květů jen těžko, nebo sporadicky. Pokud se jedná o skutečně zimovzdorné rostliny, tedy z lokalit, kde se velmi nízké teploty předpokládají, tak je přemrznutí dokonce nutností. Mám pár obrázků, kdy je tato rostlina zcela obalena ledovými krystalky a jehlicemi a těla jsou potažena ledem. To se stává v případě, že díky vysoké vlhkosti u nás natáhne pod stříšku mlha nebo vysoká vlhkost, která při následující nízké teplotě vytvoří na rostlinách úplné krusty. K takovému zimování rozhodně nenabádám, to už je poměrně velmi riskantní a nebezpečné.

Zimování při nízké teplotě, ale pokud možno v suchu. Druhým důležitým parametrem v době zimování je světlo. Snažte se jim ho poskytnout co nejvíce. Opravdu to vliv má a zásadní. Ideální je pěstování v čistých minerálních substrátech, nemůže pak překvapit plíseň v kořenech nebo krčku či problémy s houbovými chorobami. Typ inertní směsi není důležitý, jen si pohlídejte pH, které by mělo být vždy lehce zásadité. Použít lze pemzu, keramzit, zeolit, říční písek, dolomitický vápenec nebo podobné drtě. Nemusí jít ani o směs, použít můžeme pouze jeden materiál. Důležitá je frakce, tedy velikost zrn, která musí být rozmanitá. Jemná struktura se po čase speče, samé velké kusy zase nepřenesou živiny a nevytvoří pro kořeny správný poměr osmotických tlaků pro vodu. A nebojte se volit velké nádoby. Hlavně při zimování venku by malý květník často promrzal a rostlina by trpěla od kořenů. Navíc echinocereusy se vám za pořádné mísy vždy odvděčí překrásným trsem a dobrým zdravým růstem.

Zálivka nárazovitá, méně je vždy více. Nejdůležitější je dodat závlahu časně zjara, já pokud to je možné zalévám sněhem. Rostlina musí být při prvních dubnových vedrech a slunných dnech už dávno zase vyschlá, jinak se podpaří a může začít zahnívat. A hnojení? No pochopitelně. Inertní substrát nic neobsahuje a ze samotné vody ještě nikdy nic nevyrostlo. Dodání živin ve správném poměru a době je tedy nutné. Nepěstujeme ale okurky nebo salát a dávka živin a typ hnojiva, tedy poměr N-P-K a prvků, tomu musí odpovídat. Přehnojená rostlina sice bude půlmetrová, ale stěží zakvete.

A když jim občas pošeptáte pod fousy něco zajímavého, tak porostou do krásy a pro radost. Ona to zas taková věda není.