E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov., část II
Cílem příspěvku je připomenout 54 let starou barevnou fotografii jedince, který nese znaky E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov. a kterého jeden z nejvýznamnějších znalců rodu své doby, Dr. Meyrán, považoval za E. dichroacanthus. V roce 1972 uveřejnil Dr. Meyrán v mexickém kaktusářském časopise některé studie týkající se rodu Echinofossulocactus (Estudios Sobre Echinofossulocactus, Jorge Meyrán, Cactaceas y Suculentas Mexicanas, roč. XVII /č. 2/, 1972, str. 35-46). V úvodní části popisuje důvody pro publikování článku. Stav poznání se příliš nezměnil a stojí za to si dobovou situaci připomenout. Dr. Meyrán tvrdí, že Echinofossulocactus je dobře vymezený a velmi charakteristický rod, avšak jednotlivé druhy vykazují jen obtížně rozlišitelné znaky. Většina z nich sdílí podobné morfologické charakteristiky a liší se pouze několika významnějšími znaky, přičemž zároveň vykazuje značnou vnitrodruhovou variabilitu. K nejasnostem v taxonomii rodu přispělo několik okolností: neúplné popisy založené na malém počtu rostlin, nedostatečné studium populační variability a chybějící nebo nepřesné údaje o lokalitách. Řada druhů byla později znovu nalezena nebo za ně byly považovány jiné populace a na základě těchto rostlin byly původní popisy doplňovány a upravovány. Pokud nově nalezené rostliny skutečně odpovídaly původně popsanému druhu, vedlo to k přesnějšímu vymezení taxonů. V opačném případě však docházelo ke směšování názvů a k dalšímu prohlubování taxonomických nejasností, takže nebylo vždy zřejmé, zda se skutečně jednalo o správnou rostlinu.
Příspěvek je rozdělen do dvou částí. V první části se autor věnuje vymezení hlavních morfologických charakteristik rodu, druhá část je zaměřena na pozorování rostlin v přírodních podmínkách. V rámci této studie bylo zveřejněno rozšíření původního popisu druhu E. dichroacanthus:
„Echinofossulocactus dichroacanthus (Martius) Britton & Rose
Stonek jednotlivý, kulovitý až protáhle kulovitý, 6–10 cm v průměru, vrchol mírně vtlačený. Žeber 34–58, zvlněných, někdy slabě a někdy velmi výrazně zvlněných. Na každém žebru 2–3, někdy až 4 areoly. Středové trny jsou tři: horní trn 15–70 mm dlouhý, zploštělý, přímý, někdy přitisklý, 1,5–3 mm široký (vzácně až 4 mm); dva postranní trny zaoblené, s kosočtverečným průřezem nebo mírně zploštělé, 10–40 mm dlouhé a 0,7–1,5 mm široké; barva žlutavá až slámově žlutá, někdy lehce načervenalá, s příčnými proužky; špička tmavě červenohnědá. Staré trny šednou. Radiálních trnů je 2–5, někdy až 6, vzácně pouze 1–2 v horní části areoly; jehlovité až slabě šídlovité, 4–12 mm dlouhé, bílé.“ Pokud jde o květ, je třeba připomenout, že v původním popisu E. dichroacanthus je květ označen jako neznámý. Dr. Meyrán uvádí v článku tento popis květu: „Květ široce nálevkovitý, 18–20 mm dlouhý. Květní trubka krátká, nazelenalá, s trojúhelníkovitými až vejčitými šupinami. Okraje šupin bělavé se zeleným středovým proužkem. Okvětní lístky kopinaté, s bělavými okraji a purpurovým až růžovým středním proužkem, někdy velmi tenkým nebo chybějícím. Nitky tyčinek bělavé, čnělka růžová. Osm laloků blizny světle růžových až nažloutlých.“
K článku připojil Dr. Meyrán ilustrativní snímek:
Obr. 1 E. dichroacanthus z lokality označené jako km 326 na cestě z hlavního města Mexico do San Luis Potosí (autor J. Meyrán, Cact. Suc. Mex., 1972, str. 41
Obr. 2 Barevná rekonstrukce původního snímku E. dichroacanthus pomocí ChatGPT.
Na zadní části obálky časopisu je barevný obrázek rostliny z blízkosti Tulancinga, kterou Dr. Meyrán řadí pod E. dichroacanthus. Podle zobrazených znaků, zejména diskovitého habitu lze tuto rostlinu z okolí Tulancinga taxonomicky zařadit do provizorního taxonu Echinofossulocactus dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov.
Obr. 3 E. dichroacanthus z blízkosti města Tulancingo (autor J. Meyrán, Cact. Suc. Mex., 1972, str. 41.
Obr. 4 Barevná rekonstrukce původního snímku E. dichroacanthus z okolí Tulancingo pomocí ChatGPT.
Obr. 5 Mapa výskytu E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov., žlutá šipka na mapě označuje hybridní populaci Echinofossulocactus spec. Peña del Aire
Obr. 6 Lokalita 6 z okolí Tulancinga odpovídající taxonu E. dichroacanthus subsp. disciformis nom. prov.; zdroj: https://www.inaturalist.org/observations/305913290 (Tulancingo, Hidalgo; foto: Juan Triana Alcázar, srpen 2025).
Obr. 7 Příklad botanické ilustrace průměrných charakteristik rostlin na dané lokalitě.
S úctou k práci Dr. Meyrána a všech dalších specialistů, kteří se v minulosti i současnosti snažili zpřehlednit orientaci v rodu Echinofossulocactus, usiluji o vytvoření obrazové databáze navštívených lokalit. Současné technické možnosti totiž dovolují shrnout do jediné ilustrace převažující morfologické charakteristiky rostlin na dané lokalitě (obr. 7).
