Dovolujeme si za Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů, z. s. (SČSPKS), která sdružuje téměř 3000 členů v jednotlivých klubech po celé České a Slovenské republice, poskytnout vyjádření k dezinformacím, které se v posledních dnech a týdnech objevily v různých médích.
Nic není tak daleko od pravdy jako tento médii předkládaný narativ.
Naprostá většina našich členů jsou slušní lidé, kteří respektují zákony a pojí je láska jak ke kaktusům a jiným sukulentům, tak obecně k přírodě. O to víc je pak pro ty, kteří pravidelně navštěvují přírodní naleziště, frustrující vidět, jak z roku na rok dochází k nevratné devastaci přírodních nalezišť, a to většinou za trpného přihlížení místních samospráv, vládních, či dokonce ochranářských institucí. Tyto skutečnosti můžeme doložit na mnohých konkrétních příkladech z nejrůznějších zemí. Jedinou obranou je pak alespoň možnost zdokumentovat výskyt jednotlivých populací a poukázat případně na přítomnost unikátních sukulentních druhů, které potřebují v místě nějaký status vyšší ochrany.
Bohužel občanská věda a nastavení ochrany druhů na nalezištích Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, tedy CITES, jsou dnes v tak hlubokém nesouladu, že ji není možné rozumným způsobem provádět. Snaha amatérů inventarizovat a zkoumat to, co prozatím existuje, a pokusit se případně zachránit v záložních populacích nejohroženější taxony, naráží na nepochopení ze strany úřadů. Bohužel oficiální instituce nemají kapacity, prostředky ani patřičné znalosti k provedení tak rozsáhlého úkolu a o spolupráci s amatéry příliš nestojí.
Zadržení kaktusáři se dlouhodobě zabývají studiem kaktusů, publikují v odborných časopisech jako Kaktusy (vydává SČSPKS od roku 1965), Minimus (vydává Notosekce, specializovaná skupina pěstitelů notokaktusů) nebo Internoto (Internationale Gesellschaft der Notokakteenfreunde e.V. gegr 1980) a podílejí se na organizaci spolkové činnosti v ČR. Oblast jejich zájmu jsou rody Wigginsia, případně Echinopsis, jejichž centrem výskytu je právě Uruguay a brazilské Rio Grande do Sul, kam směřoval jejich výlet. Okruh těchto rostlin je z komerčního hlediska zcela bezcenný, neboť lze tyto rostliny pořídit na jakékoliv prodejní burze v ČR v řádech desítek korun. Že by tedy jejich pohnutky vyvézt rostliny a semena těchto rostlin byly komerčního charakteru, je zcela vyloučené. Navíc dle námi zjištěných informací rostliny a semena pocházejí z Uruguaye, ze sbírky od místního znalce na rod Wigginsia. Zásadně se stavíme proti nařčení, že se jedná o organizované zločinné spolčení či organizované zločince (mafii), kteří s kaktusy obchodují.
Paradoxem je, že byli zadrženi při tranzitu na brazilském letišti v Sao Paolo, a aby bylo odůvodněno jejich zadržení, je na ně nahlíženo právě jako na organizovanou bandu pašeráků semen a rostlin z Río Grande do Sul. Tedy takových pašeráků, kteří se nezdráhají zcela vyplenit v případě komerčně zajímavých druhů danou lokalitu.
Faktem je, že porušili zákon. Nikoliv však brazilský zákon, ale uruguayský zákon tím, že neměli pro vývoz rostlin fytosanitární certifikát. Možná i skutečnost, že takovéto osvědčení jako amatéři prakticky nemají šanci získat, a touha po poznání a dalším studiu rostlin v kulturních podmínkách je vedly k tomu, že jednali tak,jak jednali a pokusili se vyvézt několik desítek semenáčků a semen do svých sbírek za účelem dalšího studia a pozorování. Pevně ale věříme, že zkušenost, kterou si prožili, bude dostatečným ponaučením pro ně samotné i pro ostatní podobně smýšlející pěstitele, a že jejich kriminalizace při pokusu o vyvezení rostlinného materiálu do Evropy absolutně není na místě.
Na druhou stranu je potřeba vyjádřit podporu snahám organizací zajišťujících ochranu přírody jak v Brazílii, tak kdekoliv jinde po celém světě. Jejich role je nezastupitelná a nezpochybnitelná, neboť z přírody mizí, a to převážně na asijské trhy, nejen tisíce želv, hadů, papoušků, brouků, opic atd., ale i rostlin. Nikoliv však kvůli nadšencům, jako jsou tito kaktusáři. Za kaktusy každoročně vyjíždí nižší desítky zájemců z ČR a SR a je zcela zcestná představa, že by při úrovni současných kontrol byli schopni vyplenit a komerčně využít navštívené lokality. Zde je viditelná disproporce.
Kaktusy jsou součástí přírodního dědictví (viz např.Mezinárodní úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví – https://aopk.gov.cz/umluva-o-ochrane-svetoveho-kulturniho-a-prirodniho-dedictvi), a není nám lhostejné, jak kaktusy z přírody mizí. Můžeme doložit, že populace kaktusů nebo sukulentů jsou významně ohroženy rozvojem průmyslu, zemědělství, stavebnictví a občanské infrastruktury, nikoliv drobným sběrem vzorků nedospělých rostlin určených k výzkumu. To, co může amatérská obec a organizace ,jakou je SČSPKS, nabídnout, je spolupráce směřující právě k ochraně rostlin. A to na jedné straně poskytnutím znalostí o druzích rostlin, jejich varietách a formách včetně údajů o jejich výskytu na přirozených stanovištích a statusu ohrožení a na straně druhé schopnost a dovednost namnožit ohrožené druhy z několika semen či jednotek jedinců tak, aby nebyl tlak na jejich nelegální sběr v jejich domovině. Bohužel striktní ochrana opravdu ohrožených druhů bez možnosti získání základního pěstebního materiálu legální cestou např. přes botanické zahrady nebo certifikované pěstírny, vede přesně k opačnému – tedy prohibičnímu efektu, a tím k jejich konečné likvidaci, neboť se stávají následně cílem organizovaného zločinu.
Pěstování kaktusů a jiných sukulentů a jejich studium i na přírodních stanovištích je v České republice fenomén, který má dlouholetou tradici a prakticky nemá ve světě obdoby. Čeští pěstitelé patří do absolutní světové špičky. Bylo by škoda, aby vědomosti a dovednosti, které se během posledních 120 let mezi českými nadšenci nashromáždily, přišly vniveč. Ochrana přírody a přírodních populací je záležitostí nás všech, je velice komplikovaná, vyžaduje komplexní a pragmatický přístup a neustálou adaptaci na měnící se podmínky. Pevně věříme, že my, čeští a slovenští kaktusáři, máme na této složité cestě co nabídnout a nezasloužíme si médii přisuzovanou roli padouchů.
V dnešní době je složité respektovat mezinárodní úmluvy a deklarace přisuzující amatérským nadšencům roli pašeráků a ničitelů přírody. Naše práce by měla být jednoznačně podporována a její výstupy by měly být stejně validní jako výsledky práce profesionálů.
Tímto prohlášením dáváme jednoznačně najevo, že naši kolegové jsou vzhledem ke skutkové podstatě jejich provinění zadržováni v Brazílii neoprávněně a my za nimi plně stojíme.
Ing. Jiří Musil, předseda SČSPKS a předseda Klubu kaktusářů Plzeň
Ing. Lubomír Berka, jednatel SČSPKS a předseda Spolku pěstitelů kaktusů a sukulentů Praze
Ing. Libor Kunte, Ph.D., předseda redakční rady časopisu Kaktusy
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.