Translate
cs en fr de it ru es

Seznam čísel 

Přihlásit se 

Přihlášení pro autory článků a správce stránek.

časopis Kaktusy

INCACT.CZ

Cactus and Succulent Field Number

ISSN 2694-6963
Stránky archivovány
Národní technickou knihovnou

Mulegé, aneb příběh jedné kultovní kytky na kilometru 110.

Odpoledne tedy opouštíme Loreto a směřujeme na Mulegé a následně na Santa Rosalía. Mulegé je městečko kterým protéká řeka, a tak v okolí města roste spoustu palem a zeleně. Prostě taková nádherná oáza. My ale nestavíme a jen projíždíme.

Cestou dál jsou nádherné výhledy na zdejší moře.

Kousek za Mulegé se cesta stáčí zpět k moři a je opravdu na co se dívat.
Jde skutečně o nádhernou část naší cesty.
Moře hraje všemi barvami.

Až přijíždíme na kilometr 110, kde zastavuji na jediném možném plácku hned za značkou.

Kilometr 110 mezi Loreto a Santa Rosalía.

Důvod je jednoduchý. Kytka – a ne ledajaká, tedy Ferocactus rectispinus s opravdu parádním otrněním. Poprvé jsem ji kdysi viděl na plzeňském kaktusovém fóru, kde jí vyfotil tuším v roce 2013 pan F. Jelínek a má sběrové číslo FJ 47 viz odkaz. Nebo pan Richter na stránkách hradeckých kaktusářů se sběrovým číslem ZR 473 viz odkaz. Před mojí cestou v tomto roce jsem náhodou procházel archiv fotek z roku 2011 u kamaráda a narazil jsem na ní taky. On už si to ani nepamatoval a když jsem mu pak doma ukazoval fotky z mé cesty, že tu kytku přeci musí znát, tak opravdu netušil. Zvláště, když jsou u ní vyfocená celá jejich tehdejší skupina. Takže před mojí cestou jsem věděl, že tu kytku chci najít. Jen podle fotografií. Žádná GPSka a podobně. Po 15ti letech. Jen tak…

Detailní fotka rostliny z roku 2011 (archiv kamaráda).
Fotka tehdejší skupiny (2011) – to ještě nebylo místo tak zarostlé vegetací. Dnes už si tam takovou fotografii těžko pořídíte (archiv kamaráda).

Vlezu tedy do příkré stráně a hledám. No trvalo mi to cca půl hodiny, než jsem ji našel. Pořád jsem si v hlavě snažil vybavit místo, kde by tak asi mohla být.  A pak jsem ji našel. Byla tam a je pořád krásná a v kondici. Jen za ty léta trošku zarostla křovím. Tak se pokochejte…

Ferocactus rectispinus (FJ 47, ZR 473) kilometr 110 na cestě Loreto – Santa Rosalia.
Ferocactus rectispinus (FJ 47, ZR 473) kilometr 110 na cestě Loreto – Santa Rosalia.

Ta kytka má dneska kolem jednoho metru, spíš trošku víc, a je tam v té stráni jen jedna. Takže trny mají vzhledem k tělu určitě přes 25 centimetrů a jsou opravdu rovné.

Ferocactus rectispinus (FJ 47, ZR 473) kilometr 110 na cestě Loreto – Santa Rosalia.
Ferocactus rectispinus – detailní pohled do temene rostliny s plody.

Zajímavostí, je že ačkoliv musí rostlina každoročně generovat tisíce semen,v jejím bezprostředním okolí nenajdete jediný semenáček. Alespoň já jsem žádný neviděl. A to jsem se tam docela naběhal…

Ferocactus rectispinus ukrytý ve stráni nad Playa Los Cocos –  km 110 na cestě z Loreta do Santa Rosalía.
O nějakých 50 výškových metrů nad naší rostlinou jsem našel ještě dva kousky stejně krásné s nádhernými trny, tělo bez trnů ve velikosti fotbalového míče.
Dech beroucí výhledy… jen slunce, vítr, moře a ferák…

A takhle po těch letech vypadají ty kytičky v kultuře. Važme si jich.

Ferocactus rectispinus (M11/13) km110 La Paz – Laguna Ojo de Liebre.

Moje velká prosba na závěr: Vždy, když se něco takhle uveřejní, …no prostě Vy všichni, kteří se v budoucnu pojedete na tuhle kytičku podívat, chovejte se k ní tak, aby i ti ostatní co po Vás přijdou mohli obdivovat její krásu stejně jako já.

Moc Vám děkuji…

V dalším díle se podíváme do Santa Rosalía a San Ignacio.

5 1 1 1 1 1 (3 hlasujících)

Jeden komentář

  1. Pavlíček Karel 8. 10. 2026

    Děkuji za parádní počtení.
    Karel

Přidat komentář

Copyright © 2026 Internetové noviny o kaktusech a sukulentech. Všechna práva vyhrazena.
Zásady ochrany osobních údajů  |  Zásady používání cookies  |  Nastavení cookies
↑