Mulegé, aneb příběh jedné kultovní kytky na kilometru 110.
Odpoledne tedy opouštíme Loreto a směřujeme na Mulegé a následně na Santa Rosalía. Mulegé je městečko kterým protéká řeka, a tak v okolí města roste spoustu palem a zeleně. Prostě taková nádherná oáza. My ale nestavíme a jen projíždíme.
Cestou dál jsou nádherné výhledy na zdejší moře.




Až přijíždíme na kilometr 110, kde zastavuji na jediném možném plácku hned za značkou.

Důvod je jednoduchý. Kytka – a ne ledajaká, tedy Ferocactus rectispinus s opravdu parádním otrněním. Poprvé jsem ji kdysi viděl na plzeňském kaktusovém fóru, kde jí vyfotil tuším v roce 2013 pan F. Jelínek a má sběrové číslo FJ 47 viz odkaz. Nebo pan Richter na stránkách hradeckých kaktusářů se sběrovým číslem ZR 473 viz odkaz. Před mojí cestou v tomto roce jsem náhodou procházel archiv fotek z roku 2011 u kamaráda a narazil jsem na ní taky. On už si to ani nepamatoval a když jsem mu pak doma ukazoval fotky z mé cesty, že tu kytku přeci musí znát, tak opravdu netušil. Zvláště, když jsou u ní vyfocená celá jejich tehdejší skupina. Takže před mojí cestou jsem věděl, že tu kytku chci najít. Jen podle fotografií. Žádná GPSka a podobně. Po 15ti letech. Jen tak…


Vlezu tedy do příkré stráně a hledám. No trvalo mi to cca půl hodiny, než jsem ji našel. Pořád jsem si v hlavě snažil vybavit místo, kde by tak asi mohla být. A pak jsem ji našel. Byla tam a je pořád krásná a v kondici. Jen za ty léta trošku zarostla křovím. Tak se pokochejte…


Ta kytka má dneska kolem jednoho metru, spíš trošku víc, a je tam v té stráni jen jedna. Takže trny mají vzhledem k tělu určitě přes 25 centimetrů a jsou opravdu rovné.


Zajímavostí, je že ačkoliv musí rostlina každoročně generovat tisíce semen,v jejím bezprostředním okolí nenajdete jediný semenáček. Alespoň já jsem žádný neviděl. A to jsem se tam docela naběhal…



A takhle po těch letech vypadají ty kytičky v kultuře. Važme si jich.

Moje velká prosba na závěr: Vždy, když se něco takhle uveřejní, …no prostě Vy všichni, kteří se v budoucnu pojedete na tuhle kytičku podívat, chovejte se k ní tak, aby i ti ostatní co po Vás přijdou mohli obdivovat její krásu stejně jako já.
Moc Vám děkuji…
V dalším díle se podíváme do Santa Rosalía a San Ignacio.
Jeden komentář
Děkuji za parádní počtení.
Karel