Choroby epidermis
Do této skupiny chorob budeme počítat patogeny, které narušují a likvidují buď samotnou epidermis nebo i tenkou vrstvičku tkáně pod ní. Výsledkem jejich působení pak jsou různé skvrny, povlaky nebo prolákliny.
Vývoj těchto chorob bývá relativně pomalý, jako kdyby si ta houba svého hostitele šetřila, aby jí dlouho vydržel. I tak ale dokáží tyto houby kaktus umořit k zániku. Likvidují totiž chlorofyl, což má za následek to, že rostlina přestává asimilovat a pomalu hyne. Někdy se snaží ještě v pudu sebezáchovy vyprodukovat odnože, ty ale bývají záhy osídlovány houbou rovněž. Nejčastěji se vyskytují tři houby – Cladosporium, Staganospora a Alternaria, opět v několika druzích. Ta první, Cladosporium, se šíří většinou z boku po povrchu epidermis a jen těsně pod ní. Nezpůsobuje tedy prolákliny. Začíná drobnými, pískově zbarvenými kupičkami, později se slévá do ploch.
Když se jí obzvlášť daří, dokáže zachvátit i vegetační vrchol a zaslepit ho. Kaktus pak vypadá podobně, jako kdyby tam zůstala kapka vody po zálivce a vegetační vrchol se spálil.
Všimněte si, že přikládám fotky poškozených Lobivia ferox. To je totiž bohužel druh vůči této chorobě hodně citlivý. Podobně i další „echinopsisovité“ rody a druhy, zvláště pokud je držíte jako já „natvrdo“ ve volné kultuře, kde na ně občas zaprší a jsou vystaveny mlhám. Ono jim to jinak svědčí, ale Cladosporium bohužel taky. Zastavit tuto chorobu je celkem snadné, stačí opět přestříknout již zmiňovanými fungicidy. Mám ale občas sklony k pozorování, co to udělá, když se to nechá být a pak to dopadne třeba takto:
Vícepatrové kaktusy, kde nově vyrostlé hlavy jsou hned napadány znovu. Stačí pak ale aplikace fungicidu a je po problému. Tato Lobivia lateritia už zase normálně kvete:
Uznávám, krasavice to není.
Staganospora funguje trochu jinak. Ne nadarmo se jí říká „červená spála“, její skvrny bývají rezavé až načervenalé. Krom toho ráda zalézá hlouběji do rostliny, čímž se tvoří prolákliny a svrašťují se žebra. Napadá snad všechny rody kaktusů, i když naštěstí ne nějak masově.
Jinak je to s ní ale podobné jako u Cladosporium.
Tím, že u obou chorob odumírají buňky epidermis, se na nich za příznivých podmínek(vlhko) postupně začíná objevovat třetí houba, některý z druhů rodu Alternaria, jinak taky „po našem“ čerň. Proto nám později ty světlé nebo rezavé povlaky začnou šednout, případně až černat.
Tady je Alternaria na Cladosporium:
A tady na Staganospora, obojí pak na Acanthocalycium, o které jsem nechtěl přijít a stříkl jsem ho:
A tady máte dokonce všechny tři potvory pohromadě.
Alternaria se zpočátku chová jako saprofyt, žije z odumřelých buněk. Když se ale pořádně rozjede, dokáže sežrat skoro všechno. Ochrana fungicidy je naštěstí opět velice účinná.
Tím si dovolím s houbami skončit. Vím, že výčet chorob není zdaleka konečný. Nezmínil jsem se například o plísni šedé (Botrytis cinerea), kterou někteří z vás možná zažili, setkat se můžete i s dalšími houbami. Pro zajímavost - víte, že existuje gumovitost okurek? Ano, je to Cladosporium cucumerinum a představte si, že jsme to našli na echinocereusu. Myslím si ale, že uveřejněný rozsah stačí.
Celý seriálek berte prosím s patřičnou rezervou. Nemám patent na rozum a i když se houbovými chorobami zabývám profesně, je to v oblasti polních plodin. Na poli kaktusářském jsem absolutní amatér. Kromě toho pěstuju omezený počet rodů a v dost specifických podmínkách. Proto máte-li poznatky a zkušenosti jiné než já, s jinými rody a jinými podmínkami, pište. Každá připomínka bude vítaná. Jenom po mně nechtějte, abych vám podle zaslané fotky určoval, co za houbu jste si ve sbírce vypěstovali. Znovu opakuji, až na výjimky to bez laboratoře určit nejde.
